č. 1943/2009 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: zásada jednoty rodiny a ochrana zájmů dítěte
č. 1943/2009 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: zásada jednoty rodiny a ochrana zájmů dítěte
k § 12 a násl. zákona č. 325/1999 Sb., o azylu o a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu)
k čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte [č. 104/1991 Sb. (v textu též „Úmluva“)]
I. Stěžovatelkou presumovanou obavu ohledně jejího dalšího pobytu na území České republiky po dobu, po kterou bude vedeno řízení o udělení mezinárodní ochrany s její matkou, která se svojí žalobou u krajského soudu uspěla, a správní orgán je ve vztahu k její žádosti o mezinárodní ochranu povinen pokračovat v řízení (v intencích zrušovacího rozsudku), nelze podřadit pod žádný ze zákonem uznaných důvodů udělení mezinárodní ochrany (§ 12 a násl. zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).
II. Po dobu, kdy nebude postaven najisto osud matky nezletilé, bude proto na příslušných správních orgánech, aby respektovaly články Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) a s ohledem na její nejlepší zájem pečlivě zvažovaly případné nucené vycestování nezletilé z území České republiky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, čj. 9 Azs 14/2008-57)
Prejudikatura: srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 6. 1988, Berrehab proti Nizozemsku, stížnost č. 10730/84, Series A č. 138*), rozsudek Evropského soudu pro lidská páva ze dne 28. 5. 1985, ve věci Abdulaziz a další proti Velké Británii, stížnosti č. 9214/80, 9473/81, a 9474/81, Series A č. 94**)
Věc: Roa K. (Sýrie) proti Ministerstvu vnitra, o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobkynč.
Žalobkyně se narodila na území ČR v roce 2007. Měsíc poté prostřednictvím své matky podala žádost o udělení mezinárodní ochrany s tím, že jediným jejím důvodem je snaha o sloučení rodiny. Matka žalobkyně jakož i další rodinní příslušníci totiž o udělení mezinárodní ochrany na území ČR požádali již dne 30. 5. 2006, přičemž rozhodnutími žalovaného ze dne 16.1. 2007 nebyla žádnému z nich mezinárodní ochrana udělena. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 7. 2007 nebyla ani žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně, stejně jako její rodinní příslušníci, žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ještě v průběhu řízení o žalobě žalobkyně rozhodl tak, že ve věci matky rozsudkem rozhodnutí správního orgánu zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení a ve věci otce a bratra rozsudkem žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zamítl. Krajský soud následně zamítl rovněž žalobu žalobkyně.
Bratr, otec i žalobkyně (stěžovatelka) podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Kasační stížnost otce a bratra stěžovatelky byla usnesením Nejvyššího správního soudu odmítnuta pro nepřijatelnost.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti namítla, že jako osoba nezletilá spadá do personálního rozsahu Úmluvy, která je závazná a která musí být každým státním orgánem při jakémkoli výkonu státní moci respektována. Vytýká krajskému soudu, že nebyl zohledněn příkaz Úmluvy stanovený čl. 3, podle něhož nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem…
