č. 1967/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: k postupu správce daně před vydáním dodatečného platebního výměru
č. 1967/2010 Sb. NSS
Daňové řízení: k postupu správce daně před vydáním dodatečného platebního výměru
k § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)*)
I. Presumuje-li § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, že správce daně daň zjistí, aniž konkrétně stanoví jak, nelze dospět k jinému závěru, než že tak může učinit pouze zákonem přípustným způsobem.
II. Správce daně není oprávněn na základě své úvahy volit jakýkoli procesní postup, kterým dospěje k doměření daně, jsou-li dány zákonné důvody pro užití konkrétního institutu - daňové kontroly.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2007, čj. 5 Afs 170/2006-164)
Prejudikatura: č. 938/2006 Sb. NSS.
Věc: Karel G. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalovaný dne 26. 1. 2001 zamítl odvolání žalobce ve věci dodatečného doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997.
Žalobce brojil žalobou proti tomuto zamítavému rozhodnutí žalovaného. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 26. 5. 2005 rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu porušení procesních práv žalobce při doměření daně, protože daň byla doměřena zcela mimo aplikaci institutu daňové kontroly.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, ve které zejména namítal, že daňové řízení bylo vedené správcem daně v souladu se zásadami daňového řízení uvedenými v § 2 d. ř. a probíhalo v součinnosti s daňovým subjektem. Správce daně volil ten nejjednodušší způsob řízení, aby bylo možno zjistit, zda poplatník použil správnou metodu vyloučení dvojího zdanění, a to i z hlediska celkových nároků na poplatníka. Z § 16 d. ř. vyplývá, že daňová kontrola představuje z hlediska časového i obsahového poměrně rozsáhlou část daňového řízení, jehož cílem je prověření základu daně. V daném případě, kdy se jednalo pouze o ověření metody vyloučení dvojího zdanění příjmů, by provádění daňové kontroly bylo nadbytečné a nepřiměřeně by zatěžovalo poplatníka, aniž by mu s praktickými dopady na výsledek řízení umožnilo využít veškerá práva vyplývající z § 16 odst. 4 citovaného zákona. Využití těchto práv, na kterých byl žalobce údajně zkrácen, nemohlo mít vliv na výsledek daňového řízení. V § 46 odst. 7 d. ř. se nestanoví, že lze dodatečně doměřit daňovou povinnost pouze na základě daňové kontroly.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zejména uvedl, že odůvodnění stěžovatele, proč neprováděl daňovou kontrolu, nemá oporu v právních předpisech. Daňový řád upravuje pouze vytýkací řízení, místní šetření a daňovou kontrolu jakožto instituty, na základě kterých lze vyměřit, resp. doměřit daň. Tvrzení stěžovatele, že správce daně volil jen takové prostředky, které žalobce co nejméně zatěžovaly, je zcela účelové a je snahou obhájit nezákonný postup správce daně. Žalobce byl správcem daně zkrácen na svém právu vyjádřit se k výsledku uvedeném ve zprávě o kontrole a ke způsobu jeho zjištění, jakož i na právu navrhnout jeho doplnění; zkrácen byl rovněž na právu…
