č. 2026/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: běh lhůty pro vyměření či doměření daně; úkon správce daně v odvolacím řízení
č. 2026/2010 Sb. NSS
Daňové řízení: běh lhůty pro vyměření či doměření daně; úkon správce daně v odvolacím řízení
k § 5 odst. 1, § 47 odst. 2, § 50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“)
I. Odvolací orgán je v průběhu odvolacího řízení při odstraňování vad předchozího řízení nebo při jeho prověřování či doplňování o nová zjištění oprávněn ke všem úkonům, jimiž je oprávněn zjišťovat skutkový stav věci správce daně I. stupně. Provedení těchto úkonů může též uložit správci daně I. stupně (§50 odst. 3 věta čtvrtá zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) nebo je může provést k jeho žádosti jiný věcně příslušný správce daně téhož nebo nižšího stupně (§ 5 odst. 1 citovaného zákona). Takovými úkony mohou být i úkony provedené v rámci místního šetření bez ohledu na to, který z orgánů je učiní.
II. Úkon správce daně v odvolacím řízení může být úkonem podle § 47 odst. 2 věty první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přerušujícím běh prekluzivní lhůty a zakládajícím běh lhůty nové za podmínky, že vychází z určitých pochybností o správnosti výše předchozího vyměření daně, směřuje k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení a prováděný úkon odpovídá povaze a rozsahu zjišťovaných skutečností. Tyto účinky nemá úkon provedený výlučně nebo převážně za účelem přerušení běhu prekluzivní lhůty.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2009, čj. 7 Afs 36/2008-134)
Prejudikatura: č. 178/2004 Sb. NSS, č. 634/2005 Sb. NSS, č. 868/2006 Sb. NSS, č. 937/2006 Sb. NSS, č. 953/2006 Sb. NSS, č. 1073/2007 Sb. NSS, č. 1480/2008 Sb. NSS, č. 1865/2009 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 194/2006 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 686/05).
Věc: Vlastimil S. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, v řízení o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Chomutově dne 27. 3. 1998 dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 ve výši 476 600 Kč. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 11. 2003 dodatečný platební výměr změnil tak, že původně dodatečně stanovenou daň zvýšil na částku 560 200 Kč.
Rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud poté, co jeho předchozí rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 12. 2006, čj. 7 Afs 86/2005-133, žalobu zamítl rozsudkem ze dne 10. 12. 2007. Dospěl k závěru, že žalobci byla daň pravomocně doměřena v zákonné lhůtě, tj. před marným uplynutím prekluzivní lhůty. Krajský soud posoudil úkony provedené v průběhu doplňování odvolacího řízení (ústní jednání uskutečněná dožádaným správcem ve dnech 20. 4. 2000 a 2. 5. 2000, kterých se účastnila zástupkyně žalobce a jejichž cílem bylo zjistit rozhodné skutečnosti pro posouzení správnosti předchozího vyměření daně) jako úkony odpovídající § 47 odst. 2 daňového řádu. Při svém rozhodování přihlédl k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2006, čj. 8 Afs 19/2006-72, z něhož vyplývá, že „úkony správních orgánů provedené v odvolacím řízení, jejichž cílem je zjistit…
