č. 3036/2014 Sb. NSS, Daňové řízení: daňový nedoplatek
č. 3036/2014 Sb. NSS
Daňové řízení: daňový nedoplatek
k § 57a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků*), ve znění zákonů č. 230/2006 Sb. a č. 270/2007 Sb. (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
Ze samotné skutečnosti, že hodnota majetku daňového dlužníka, který je možno postihnout exekucí, nepokrývá jeho daňový nedoplatek v plné výši, nelze dovozovat, že by vymáhání nedoplatku jako celku bylo prokazatelné bezvýsledné ve smyslu § 57a odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Správce daně tedy v takovém případě nemůže rovnou požadovat uhrazení celého nedoplatku po ručiteli, ale musí se pokusit alespoň část nedoplatku vymoct primárně na dlužníkovi.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, čj. 1 Afs 3/2014-31)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 83/2000 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 593/99).
Věc: Společnost s ručením omezeným REGARD proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daňový nedoplatek, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 6. 10. 2010 vydal Finanční úřad pro Prahu 5 (dále jen „správce daně“) výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem podle § 57a daňového řádu z roku 1992, kterou vyzval žalobkyni k zaplacení daňového nedoplatku na dani z převodu nemovitostí ve výši 138 000 Kč.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí správce daně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 12. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, který jí rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, čj. 3 Af 3/2011-32, vyhověl a zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak výzvu správce daně. Městský soud se ztotožnil s námitkou žalobkyně, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání výzvy k zaplacení nedoplatku ručitelem stanovené v § 57a odst. 1 daňového řádu z roku 1992. Za nesplněnou považoval městský soud podmínku, podle které má správce daně povinnost primárně vymáhat daňový nedoplatek po přímém daňovém dlužníkovi a vyzvat ručitele k uhrazení nedoplatku je oprávněn teprve v případě, že „nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné“. Městský soud dále konstatoval, že správce daně nezjistil majetkovou situaci přímého dlužníka v rozsahu nezbytném k učinění závěru o tom, že vymáhání po přímém daňovém dlužníkovi by bylo „prokazatelně bezvýsledné“. Správce daně totiž (kromě jiného) zjistil, že přímý dlužník má účet u Československé obchodní banky, a. s., na kterém byl ke dni 15. 9. 2010 zůstatek 19 565,13 Kč a ke dni 13. 4. 2011 zůstatek 19 570,89 Kč. Nebylo však patrné, z jakého důvodu správce daně jeho prostřednictvím na nedoplatek daně nic nevymohl. Správce daně též výzvou ze dne 8. 11. 2010 zjišťoval u bytového družstva, které vlastní dům, v němž má přímý dlužník hlášeno trvalé bydliště, ke které bytové jednotce má přímý dlužník uzavřenou smlouvu o nájmu či jaká je hodnota členského podílu a vkladu přímého dlužníka v družstvu; na tuto výzvu však nedostal odpověď a ani ji nijak neurgoval. V úvahu by přitom připadal prodej movitých věcí umístěných v bytě, který přímý dlužník užívá na základě nájemní smlouvy. Městský soud poukázal rovněž na skutečnost, že správce daně svá zjištění týkající se majetkové situace dlužníka činil v…
