č. 3565/2017 Sb. NSS, Daňové řízení: úrok z nadměrného odpočtu; úrok z vratitelného přeplatku
č. 3565/2017 Sb. NSS
Daňové řízení: úrok z nadměrného odpočtu; úrok z vratitelného přeplatku
k § 101 odst. 1, § 155 odst. 5 a § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákonů č. 344/2013 Sb. a č. 267/2014 Sb.
I. Nárok na úrok z nadměrného odpočtu náležející za dobu prověřování přesahující tři měsíce od konce rozhodného období za situace, kdy správce daně vyměří nadměrný odpočet ve správné výši, a nedojde tedy k nezákonnému jednání správce daně, je třeba uplatnit podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Pokud však při prověřování a hodnocení odpočtu dojde k pochybení správce daně a ten vydá rozhodnutí, které je následně z důvodu nezákonnosti zrušeno, změněno nebo prohlášeno nicotným, náleží daňovému subjektu úrok dle § 254 daňového řádu.
II. O úroku z vratitelného přeplatku dle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se vydá rozhodnutí ve smyslu § 101 odst. 1 tohoto zákona. Z hlediska právní jistoty daňových subjektů a účinného přístupu k soudní ochraně je zásadní, aby se o existenci a výši nároku rozhodovalo na základě formalizovaného postupu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, čj. 2 Afs 15/2017-23)
Prejudikatura: č. 652/2005 Sb. NSS, č. 888/2006 Sb. NSS, č. 1837/2009 Sb. NSS, č. 2206/2011 Sb. NSS, č. 2511/2012 Sb. NSS, č. 3290/2015 Sb. NSS, č. 3412/2016 Sb. NSS a č. 3501/2017 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 18. 12. 1997, Garage Molenheide and Others proti Belgische Staat (C-286/94, C-340/95, C-401/95 a C-47/96, Recueil, s. I-7281), ze dne 10. 7. 2008, Sosnowska (C-25/07, Sb. rozh., s. I-5129), ze dne 12. 5. 2011, Enel Maritsa Iztok 3 (C-107/10, Sb. rozh., s. I-03873) a usnesení Soudního dvora ze dne 21. 10. 2015, Kovozber (C-120/15).
Věc: Společnost s ručením omezeným ALLIED GROCERS proti Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně podala dne 23. 5. 2013 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013 s vykázaným nadměrným odpočtem ve výši 1 765 684 Kč. Dne 20. 6. 2013 žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění pochybností. Po provedení místního šetření a kontrole daňových dokladů žalovaný ukončil postup k odstranění pochybností a dne 9. 10. 2013 vydal platební výměr, na jehož základě dne 15. 10. 2013 žalobkyni vrátil nadměrný odpočet ve stejné výši, jakou vykázala v podaném daňovém přiznání. Dne 13. 4. 2016 podala žalobkyně podnět k ochraně před nečinností dle § 38 daňového řádu, v němž uvedla, že jí dosud nebyl přiznán úrok dle § 254 daňového řádu za dobu prověřování nadměrného odpočtu za zdaňovací období duben 2013 přesahující tři měsíce ode dne následujícího po posledním dni příslušného zdaňovacího období. Dne 12. 5. 2016 Odvolací finanční ředitelství podnět odložilo.
Žalobkyně se poté žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhala přiznání úroku z částky 1 765 684 Kč za dobu prověřování nadměrného odpočtu za zdaňovací období duben 2013, které přesahovalo tři měsíce od konce příslušného zdaňovacího období. Krajský soud v Brně žalobu usnesením ze dne 16. 12. 2016, čj. 31 A 76/2016-35, odmítl, neboť dospěl k závěru, že…
