č. 3642/2017 Sb. NSS, Správní trestání: odpovědnost právnické osoby za správní delikt
č. 3642/2017 Sb. NSS
Správní trestání: odpovědnost právnické osoby za správní delikt
k § 37a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách)
Pro posouzení, zda je právnická osoba odpovědná za spáchání správního deliktu v souvislosti s jednáním jejího zaměstnance (případně člena nebo statutárního orgánu), je podstatné, zda k porušení právních povinností došlo v souvislosti s místní, časovou a věcnou vazbou k činnosti právnické osoby, tedy zda při činnosti, jíž byl způsoben protiprávní stav, zaměstnanec sledoval zejména z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů. Pokud tomu tak nebylo, právnická osoba není za excesivní jednání svého zaměstnance odpovědná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 As 213/2016-60)
Prejudikatura: č. 1533/2008 Sb. NSS a č. 3528/2017 Sb. NSS; č. 6/2017 Sb. NS.
Věc: Státní podnik Česká pošta proti Českému telekomunikačnímu úřadu o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 14. 7. 2014 shledal správní orgán I. stupně (žalovaný) žalobce vinným, že dne 9. 5. 2011 odhodila jeho zaměstnankyně poštovní a reklamní zásilky a psaní do kontejneru na odpad, čímž porušil povinnost danou v § 7 odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), podle níž „[p]rávo nakládat s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou má až do jejího dodání jen odesílatel; provozovatel může s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou zacházet jen v nezbytné míře a jen takovým způsobem, který je součástí poskytování poštovní služby“.
Předseda žalovaného dané rozhodnutí částečně změnil v rozhodnutí ze dne 6. 2. 2015, a to tak, že přesněji specifikoval rozsah porušení právních povinností a snížil uloženou sankci z částky 426 750 Kč na částku 201 750 Kč a ve zbytku rozhodnutí žalovaného potvrdil.
Rozhodnutí předsedy žalovaného žalobce následně napadl žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozhodnutím ze dne 28. 7. 2016, čj. 11 A 57/2015-38.
Městský soud nepovažoval jednání zaměstnankyně žalobce za exces, tedy vybočení z mezí plnění pracovních úkolů. Zároveň prohlásil, že žalobce se ani nemůže zprostit odpovědnosti za správní delikt s odkazem na excesivní jednání svých zaměstnanců, jelikož by tím došlo k popření ochrany veřejného zájmu spočívajícího v řádném poskytování poštovních služeb. K liberačním důvodům městský soud uvedl, že žalobce kromě kroků zachycených v předložených dokumentech neučinil žádná další preventivní opatření směřující ke kontrole dodržování povinností jeho zaměstnankyně, a to navíc, když byla ve zkušební době. Školení doručovatelů je povinné minimum, avšak nemůže být jediným opatřením, které provozovatel učiní pro zajištění dodržování stanovených předpisů.
Podanou kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhal zrušení rozsudku městského soudu, neboť nesouhlasil s názorem městského soudu, že nešlo o excesivní jednání jeho zaměstnankyně, nýbrž o zcela vědomou snahu zakrýt porušování jejích pracovních povinností. Namítal, že tato činnost nejenže nebyla součástí plnění pracovních…
