č. 954/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: lhůta pro vyměření či doměření daně
č. 954/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: lhůta pro vyměření či doměření daně
k § 47 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Ustanovení § 47 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je třeba vykládat tak, že daň je nutno ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat, vyměřit či doměřit pravomocně. Nestačí tedy, když je v uvedené prekluzivní lhůtě vydáno nepravomocné rozhodnutí o vyměření či doměření daně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, čj. 5 Afs 42/2004-61)
Prejudikatura: srov. č. 634/2005 Sb. NSS.
Věc: Michael J. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad pro Prahu - Jižní Město (správce daně) dne 18. 8. 1997 žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993 ve výši 314 231 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého žalovaný svým rozhodnutím ze dne 14. 12. 2001 napadený dodatečný platební výměr změnil tak, že daň snížil na 298 815 Kč.
Rozhodnutí o odvolání napadl žalobce žalobou, které Městský soud v Praze dne 31. 10. 2003 vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení, když dospěl k závěru, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Žalovaného dále zavázal právním názorem, že se v dalším řízení nebude muset zabývat žalobcem mimo jiné namítaným uplynutím prekluzivní lhůty pro vyměření daně ve smyslu ustanovení § 47 daňového řádu, neboť tuto námitku shledal neopodstatněnou.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti výše uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze kasační stížností, ve které mimo jiné napadl závěr městského soudu o tom, že v daném případě neuplynula v žalobě namítaná prekluzivní lhůta k vyměření daně ve smyslu ustanovení § 47 d. ř. Stěžovatel cituje a odkazuje na § 32 odst. 1, § 32 odst. 8, § 46 odst. 7, § 46 odst. 1 a 5 d. ř. Z citovaných ustanovení dle stěžovatele vyplývá, že se daň stanoví, a tedy i vyměřuje, též rozhodnutím o opravném prostředku, a proto má za to, že mu byla daň dodatečně vyměřena rozhodnutím o opravném prostředku ze dne 14. 12. 2001, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Poslední stěžovatelova námitka směřuje do nesprávného právního posouzení, kterého se dle stěžovatele dopustil městský soud, když neshledal, že v případě dodatečného vyměření daně stěžovateli neuplynula v žalobě namítaná prekluzivní lhůta k vyměření daně ve smyslu ustanovení § 47 d. ř.
Stěžovatel v této souvislosti cituje a odkazuje na ustanovení § 32 odst. 1, § 32 odst. 8, § 46 odst. 7, § 46 odst. 1 a 5 d. ř. Z citovaných ustanovení dle stěžovatele vyplývá, že se daň stanoví, a tedy i vyměřuje, též rozhodnutím o opravném prostředku. Stěžovatel má za to, že mu byla daň dodatečně vyměřena rozhodnutím o opravném prostředku ze dne…
