dnes je 29.3.2024

Input:

Aplikace metody vynětí příjmů plynoucích ze zahraničí - judikát

14.11.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 7 minut

2018.22.10
Aplikace metody vynětí příjmů plynoucích ze zahraničí – judikát

Ing. Jiří Šperl

VYŠLO V ČÍSLE 22/2018

Předmětem sporu bylo jednak určení, zda příjmy plynoucí českému rezidentovi za práci na ropné plošině v kontinentálním šelfu podléhají smlouvě o zamezení dvojího zdanění (SZDZ) mezi ČR a Spojeným královstvím, a jednak, zda pro vynětí příjmů je rozhodující prokázání zdanění těchto příjmů v zemi zdroje.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 292/2017 - 37 ze dne 9. srpna 2018, publikovaného na www.nssoud.cz

Vymezení věci

Finanční úřad pro Pardubický kraj doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014. Správce daně konstatoval, že žalobce je od roku 2013 rezidentem v České republice a v letech 2013 a 2014 měl pouze příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů v zahraniční, konkrétně ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen "Spojené království"). Tyto příjmy však nesprávně vyňal ze zdanění v ČR, neboť neprokázal, že došlo k jejich zdanění ve Spojeném království.

Ze Smlouvy o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a zisků z majetku uzavřené mezi ČR a Spojeným královstvím (č. 89/1992 Sb.; dále jen "SZDZ") vyplývá, že ze zdanění v ČR se mohou příjmy ze závislé činnosti dosažené ve Spojeném království vyjmout pouze za předpokladu, že byly ve státě zdroje zdaněny. Stejný závěr vyplývá i z § 38f odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen "ZDP"). Z odstavce 5 citovaného ustanovení vyplývá, že daň zaplacená v zahraničí se prokazuje potvrzením zahraničního správce daně, podle odstavce 10 téhož ustanovení poplatník uplatní nárok na vyloučení dvojího zdanění na základě seznamu všech potvrzení podle odstavce 5 a na výzvu správce daně je povinen prokázat oprávněnost nároku na vyloučení dvojího zdanění. Na potvrzení britského správce daně předloženém žalobcem nebylo uvedeno, že příjmy žalobce byly ve státě zdroje zdaněny.

Žalovaný zamítl odvolání proti platebním výměrům v záhlaví označenými rozhodnutími. Na rozdíl od správce daně žalovaný dospěl k závěru, že příjmy žalobce nepocházely ze Spojeného království. Žalobce pracoval mimo teritoriální vody Spojeného království, tj. na území kontinentálního šelfu neboli v mezinárodních vodách. Lze proto usuzovat, že příjmy z této činnosti nemají zdroj na území Spojeného království. Pokud by britský správce daně posoudil příjmy žalobce jako příjmy ze zdrojů ze Spojeného království, došlo by tam k jejich zdanění.

Žalobce neprokázal, že by jeho příjmy skutečně prošly systémem zdanění ve Spojeném království, nemohou být proto podle SZDZ ani zákona o daních z příjmů vyňaty ze zdanění v ČR.

K námitce žalobce odkazující na čl. 3 odst. 1 písm. a) SZDZ žalovaný uvedl, že z daného ustanovení nevyplývá, že by oblast kontinentálního šelfu, tj. oblast až 350 námořních mil od pobřežního státu, byla automaticky považována za součást Spojeného království.

Žalovaný souhlasil s námitkou, že odkaz správce daně na § 38f odst. 4 zákona o daních z příjmů je irelevantní z důvodu přednosti mezinárodní smlouvy. Správce daně nicméně kromě daného ustanovení odkázal také na § 38f odst. 5 a 10 téhož zákona.

Žalovaný a krajský soud kladli důraz na slova "podle zákonů Spojeného království " a neunesení důkazního břemene stěžovatelem spatřovali v tom, že nedoložil konkrétní zákony Spojeného království, které by potvrzovaly, že území, kde vykonával zaměstnání, spadá pod výše uvedenou definici.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Rozsudek Krajského soudu se zrušuje. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Z odůvodnění rozsudku

Pokud je tedy v rámci území, které je britským kontinentálním šelfem, prováděna těžba ropy, je tato těžební činnost pod britskou jurisdikcí, a to včetně výlučné jurisdikce daňové.

Již z Úmluvy o mořském právu vyplývá, že pokud se v britském kontinentálním šelfu nacházely ropné plošiny za účelem těžby, spadaly stejně jako činnost na nich prováděná pod jurisdikci (včetně jurisdikce daňové) Spojeného království.

Jakkoliv je to daňový subjekt, který má v daňovém řízení primární důkazní břemeno, otázka prokazování, které území Spojené království považuje za "své", již povinnosti a praktické možnosti daňového subjektu přesahuje. Označí-li daňový subjekt konkrétní území, resp. konkrétní ropné plošiny s tím, že se nachází v oblasti britského kontinentálního šelfu, lze s ohledem na vymezení čl. 3 odst. 1 písm. a) SZDZ od správce daně

Nahrávám...
Nahrávám...