č. 1262/2007 Sb. NSS, Daňoví poradci: povinnost mlčenlivosti
č. 1262/2007 Sb. NSS
Daňoví poradci: povinnost mlčenlivosti
Daňové řízení: třetí osoba zúčastněná na řízení
k § 2 odst. 5, § 7 odst. 2 a § 25 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 120/2001 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 6 odst. 1 a odst. 8 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky*)
Ačkoli je daňový poradce při zastupování daňového subjektu v daňovém řízení vázán povinností zachovávat mlčenlivost (§ 2 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, § 6 odst. 1 a 8 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky), nelze jej považovat za třetí osobu zúčastněnou na řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Pravomoc správce daně uložit pokutu za porušení této povinnosti (§25 odst. 1 téhož zákona) se vztahuje jen na pracovníky správce daně a na třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení; daňový poradce jakožto zástupce daňového subjektu nemůže být proto takovou pokutou postižen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2007, čj. 1 Afs 107/2006-73)
Prejudikatura: srov. č. 1261/2007 Sb. NSS.
Věc: Ing. Radek L. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2003 uložilo Finanční ředitelství v Brně žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 25 odst. 1 d. ř. Skutku se žalobce dopustil tím, že jako zástupce v daňovém řízení sdělil skutečnosti, které se dozvěděl v daňovém řízení týkajícím se daňového subjektu společnosti A., v odvolacím řízení vedeném s jiným daňovým subjektem, místně příslušným Finančním úřadem v Mostě.
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 8. 12. 2004.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou; Městský soud v Praze žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 10. 11. 2005 zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí vydané v I. stupni. Při výkladu § 25 odst. 1 d. ř, podle nějž lze pokutu za porušení mlčenlivosti uložit „pracovníkovi správce daně, popřípadě třetí osobě, která byla jakkoliv účastná na daňovém řízení“, dospěl k závěru, že žalobce jakožto daňový poradce nemůže být považován za třetí osobu zúčastněnou na daňovém řízení (§ 7 odst. 2 d. ř.). Prostřednictvím § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb. se i na daňového poradce vztahuje § 2 odst. 5 d. ř., podle nějž jsou jakékoliv osoby, s výjimkou daňových subjektů v daňovém řízení o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly. Současně pak § 6 odst. 8 zákona č. 523/1992 Sb. ukládá daňovému poradci povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Pravomoc finančních orgánů uložit podle § 25 odst. 1 d. ř. pokutu za porušení mlčenlivosti se na daňové poradce nevztahuje: poruší-li daňový poradce mlčenlivost, poruší tím povinnost uloženou mu zákonem (ustanovením § 2 odst. 5 d. ř.), tedy povinnost, kterou je vázán podle § 6 zákona…
