č. 2055/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: lhůta pro vyměření daně v řízení o mimořádných opravných prostředcích a o dodatečném daňovém přiznání
č. 2055/2010 Sb. NSS
Daňové řízení: lhůta pro vyměření daně v řízení o mimořádných opravných prostředcích a o dodatečném daňovém přiznání
k § 41, § 47 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1994 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. (v textu jen „daňový řád“)*)
I. Obecná prekluzivní lhůta pro vyměření (doměření) daně podle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se bez dalšího neuplatní v řízení o tzv. mimořádných opravných prostředcích podle části páté tohoto zákona, ani v řízení o dodatečném daňovém přiznání podle § 41 zákona, pro něž tento zákon upravuje lhůty zvláštní. Lhůta podle § 47 odst. 1 citovaného zákona se tedy v těchto řízeních uplatní jen v případech, kdy na ni zvláštní úprava těchto institutů v tomto zákoně přímo odkazuje, a kdy je tak lhůta pro vyměření (doměření) daně přímou součástí zvláštní lhůty pro použití příslušného mimořádného opravného prostředku, případně pro podání dodatečného daňového přiznání. Zároveň lze tuto lhůtu v takových případech použít právě jen v uvedeném rozsahu, tj. jako součást zvláštní lhůty pro použití daného procesního institutu.
II. V řízení o tzv. mimořádných opravných prostředcích i o dodatečném daňovém přiznání se naopak plně uplatní konečná desetiletá prekluzivní lhůta pro vyměření (doměření) daně upravená v § 47 odst. 2 větě druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2010, čj. 7 Afs 20/2007-73)
Prejudikatura: č. 953/2006 Sb. NSS, č. 954/2006 Sb. NSS, č. 1264/2007 Sb. NSS, č. 1438/2008 Sb. NSS a č. 1542/2008 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným VOP 014 proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z přidané hodnoty, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně podala dne 25. 10. 1999 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 1999, v němž uplatnila nadměrný odpočet ve výši 1 602 137 Kč. Finanční úřad v Uherském Brodě zahájil výzvou ze dne 23.11. 1999 vytýkací řízení, které ukončil platebním výměrem ze dne 19. 2. 2002, jímž žalobkyni vyměřil nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty ve výši 2 666 705 Kč. Rozhodnutím ze dne 29. 11. 2004 žalovaný nařídil přezkoumání zmíněného platebního výměru v řízení podle § 55b daňového řádu. V přezkumném řízení správce daně rozhodnutím ze dne 22. 12. 2004 žalobkyni vyměřil dle § 55b odst. 6 daňového řádu nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí 1999 ve výši 463 155 Kč.
Toto rozhodnutí správce daně napadla žalobkyně odvoláním, které žalovaný dne 7. 6. 2005 zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 11. 2006 zamítl. Shledal přitom nedůvodnou žalobní námitku, že k novému vyměření nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty došlo až po uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně podle § 47 odst. 1 daňového řádu. Východiskem úvahy krajského soudu se stal § 55b odst. 2 věta první daňového řádu, podle něhož lze zahájit přezkoumání daňových…
