č. 3170/2015 Sb. NSS, Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem
č. 3170/2015 Sb. NSS
Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem
k § 82 a násl. soudního řádu správního*)
Pokud v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. z provedeného dokazování nevyplynulo, že protiprávní stav (zde stav kvality ovzduší na určitém území) vznikl v důsledku tvrzeného omisívního zásahu žalovaných, nejsou splněny podmínky pro poskytnutí soudní ochrany před takovým zásahem, i kdyby existence protiprávního stavu byla nesporná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2014, čj 6 As 1/2014-30)
Prejudikatura: č. 603/2005 Sb. NSS, č. 1382/2007 Sb. NSS a č. 2206/2011 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 177/2006 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 212/06), č. 177/2007 Sb. US (sp. zn. I. ÚS 312/05) a č. 182/2010 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 1617/10); rozsudky Soudního dvora ze dne 11. 7. 2002, Marks & Spencer (C-62/00, Recueil, s. I-6325), ze dne 15. 11. 2012, Komise proti Portugalsku (C-34/11), a ze dne 19. 12. 2012, Komise proti Itálii (C-68/11).
Věc: Statutární město Ostrava proti 1) vládě České republiky, 2) Ministerstvu životního prostředí a 3) Ministerstvu dopravy o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných u Městského soudu v Praze domáhal rozhodnutí, že se žalovaným zakazuje pokračovat v porušování jeho práva na příznivé životní prostředí spočívajícím jednak v nedostatečné a neefektivní ochraně čistoty ovzduší tím, že jsou v územní působnosti žalobce překračovány imisní a emisní limity látek znečišťujících ovzduší stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (dále jen „směrnice 2008/50/ES“), zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a podzákonnými prováděcími předpisy, či právními předpisy je nahrazujícími platnými a účinnými v době vydání rozsudku; jednak v nesprávné implementaci komunitárního práva do práva vnitrostátního, zejména ve fázi praktického provádění, tím, že nebyl vytvořen funkční a efektivní systém vedoucí k dodržování imisních limitů látek znečišťujících ovzduší v územní působnosti žalobce stanovených směrnicí 2008/50/ES či právními předpisy je nahrazujícími, platnými a účinnými v době vydání rozsudku; a současně se domáhal výroku, jimž by soud žalovaným přikázal, aby přijali a realizovali konkrétní opatření tvořící funkční a efektivní systém vedoucí k dodržování výše uvedenými právními předpisy stanovených imisních limitů látek znečišťujících ovzduší v územní působnosti stěžovatele.
Městský soud svým usnesením ze dne 14. 3. 2013, čj. 3 A 54/2010-173, žalobu odmítl, proti čemuž žalobce podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2013, čj. 6 Aps 1/2013-51, usnesení městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dne 18. 10. 2013 proběhlo v předmětné věci ústní jednání. Městský soud téhož dne vydal rozsudek čj. 3 A 54/2010-233, kterým žalobu zamítl.
Městský soud pro účely odůvodnění rozdělil žalobní petit na část zákazovou, ve které se žalobce domáhal, aby soud žalovaným zakázal pokračovat v porušování práva stěžovatele na příznivé životní prostředí, a…
