Ekonomický zaměstnavatel

Správce daně pravděpodobně posoudil, že se ve Vašem případě jedná o mezinárodní pronájem pracovní síly podle ust. § 6 odst. 2 ZDP. Podle tohoto ustanovení je zavedena daňová fikce, kdy se pro účely ZDP považuje za zaměstnavatele (a tedy plátce daně) i daňový rezident (český uživatel pracovní síly), u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. V odborném tisku je pro označení tuzemského uživatele zahraniční pracovní síly často používán termín "ekonomický zaměstnavatel“.

Nejčastější znaky a okolnosti mezinárodního pronájmu pracovní síly nejsou vymezeny v daňovém zákoně, ale v pokynu D – 151 následujícím způsobem:

• ekonomický zaměstnavatel určuje (objednává) množství, kvalifikaci a další požadavky na pracovníky (věk, pohlaví, odbornou způsobilost atd.), stanoví dobu, po níž je bude potřebovat,

• ekonomický zaměstnavatel ukládá přímo či nepřímo úkoly, řídí a kontroluje pracovníky,

• práce je vykonávána na místě, které určuje ekonomický zaměstnavatel a které je pod jeho kontrolou a odpovědností,

• odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo jiným způsobem, z něhož lze zjistit souvislost mezi odměnou pronajímatele a příjmem vypláceným zaměstnanci,

• nářadí a materiál jsou pracovníků poskytovány ekonomickým zaměstnavatelem.

Pro posouzení, že se jedná o mezinárodní pronájem pracovní síly, nemusí být v konkrétních případech naplněny všechny znaky stanovené uvedeným pokynem.

Dále uvádíme postup tuzemské společnosti v případě mezinárodního pronájmu pracovní síly:

1. Tuzemská a zahraniční společnost uzavřou smlouvu o mezinárodním pronájmu pracovní síly. Tyto smlouvy bývají obvykle uzavřeny se zahraničními pracovními agenturami, které mají na tuto činnost povolení Úřadu práce ČR. Na daňový režim však nemá vliv ani případ, kdy jsou zaměstnanci tuzemské společnosti pronajati přímo zahraničním zaměstnavatelem.

2. částka za pronájem pracovní síly dohodnutá mezi pronajímatelem a uživatelem zahrnuje mimo odměnu za práci zaměstnanců také částku za zprostředkování. Při určení výše provize a výše příjmů zaměstnanců je potřebné vycházet z údajů sjednaných ve smlouvě uzavřené mezi oběma stranami. Zákon o daních z příjmů však stanoví, že výše příjmů zaměstnanců pro účely daně z příjmů ze závislé činnosti musí činit nejméně 60 % z celkově fakturované částky za užití pracovní síly. To znamená, že pokud bude sjednána provize méně než 40 % (např. 20 %), připadne na práci zaměstnanců skutečná vyšší výše příjmů podle smlouvy (např. 80 %). Pokud však bude dohodnuta částka za zprostředkování vyšší než 40 % (např. 50 %), bude ekonomickým zaměstnavatelem v ČR odvedena daň ze závislé činnosti z 60 % fakturované částky.

3. Tuzemská společnost 60 % z fakturované částky rozdělí podle vhodného kritéria na pronajaté zaměstnance a z částky připadající na jednotlivé zaměstnance vypočte daň ze závislé činnosti a celkovou částku odvede tuzemskému správci daně.

4. Zbývající částku tuzemská společnost odvede zahraničnímu pronajímateli.

Daňový režim ekonomického zaměstnavatele platí už od roku 1997, ale daňovými kontrolami je stále zjišťováno, že mnohé tuzemské společnosti o tomto ustanovení ZDP buď nevědí, nebo se mu chtějí vyhnout a mezinárodní pronájem pracovní síly posuzují jako přijatou službu (subdodávku). Správci daně mají v této oblasti mnohé zkušenosti a pro zjištění skutečného stavu využívají celou řadu nástrojů např. svědecké výpovědi nebo informace získané na základě dožádání jinému správci daně apod. Skutečnost, že obchodní partneři mezi sebou uzavřou obchodní smlouvu na provedení služby (např. smlouvu o dílo) a nikoli smlouvu o pronájmu pracovní síly, není pro daňové posouzení rozhodující.

Mezinárodní pronájem pracovní síly je pro účely zdanění…