1.2.3.2.2.13.2
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 259
Mgr. Pavla Krejčí
−do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět (subjektivní lhůta), nebo
−nejpozději do jednoho roku od přijetí rozhodnutí (objektivní lhůta).
Pokud se týká subjektivní lhůty, pak zřejmě nepostačí, bude-li účastník vědět např. o konání členské schůze; naopak zde musí být jeho vědomost o tom, jaké usnesení bylo členskou schůzí přijato. To se samozřejmě může navrhovatel dozvědět například z pozvánky na členskou schůzi, pokud mu byla doručena. Pak počne subjektivní lhůta běžet okamžikem konání členské schůze. Pokud by však bylo přijato usnesení, které nebylo v pozvánce uvedeno, bude se muset navrhovatel s takovým usnesením seznámit. Teprve okamžikem takového seznámení, počne subjektivní lhůta běžet.
Ve výše uvedených lhůtách tedy musí být návrh k soudu doručen v takové podobě, aby z něj vyplývalo, která rozhodnutí orgánu spolku jsou podle názoru navrhovatele v rozporu s právními předpisy či stanovami, respektive u kterých rozhodnutích orgánu spolku se navrhovatel dovolává vyslovení neplatnosti. Rozšiřovat okruh napadených usnesení sice navrhovatel může i po uplynutí lhůty, ostatním účastníkům však vzniká právo namítnout opožděnost takového návrhu.
Charakter lhůt
Lhůty, ve kterých musí být podán návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nejsou lhůtami prekluzivními, to znamená, že pokud i přes nedodržení lhůty navrhovatel návrh k soudu přidá, soud z úřední povinnosti nezkoumá, zda byla lhůta dodržena. Učiní tak pouze k námitce //na základě námitky některého z dalších účastníků sporu.
Dále je třeba počítat s tím, že se nejedná o lhůty procesní, ale lhůty hmotněprávní (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2516/2000; obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu dne 9. 5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 4/2000). Návrh proto musí být k soudu doručen nejpozději poslední den zákonem stanovené lhůty, aby byla lhůta dodržena a ostatní účastníci nemohli namítat její nedodržení (zjednodušeně řečeno, nestačí návrh poslední den lhůty předat k poštovní přepravě, ale návrh musí fyzicky být na podatelně soudu).
Důvody neplatnosti
Výše uvedený zákaz rozšiřovat okruh napadených usnesení se však nevztahuje na okruh důvodů, ve kterých navrhovatel spatřuje neplatnost napadených usnesení. Pokud navrhovatel požaduje vydání téhož rozhodnutí, ale na základě jiného (doplněného) skutkového stavu, jedná se pouze o změnu návrhu ve smyslu § 95 OSŘ (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001).
Důvody, pro které navrhovatel návrh o určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podal, nemusejí být v prvotním návrhu uvedeny vůbec, resp. je nemusí navrhovatel uvést v zákonem stanovené lhůtě pro podání žaloby. (K tomu např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 7 Cmo 323/2007.)
To ovšem neznamená, že by navrhovatel nemusel uvádět důvody, pro které považuje rozhodnutí orgánu spolku za neplatné, resp. že by nemusel uvést důkazy a skutečnosti, z nichž by se dal vyvodit rozpor rozhodnutí hromady se zákonem či stanovami spolku. Naopak, pokud by navrhovatel tyto důkazy a skutečnosti neoznačil, pak by byl návrh neprojednatelný a soud by musel navrhovatele vyzvat k nápravě. Pokud by ani na základě výzvy soudu navrhovatel nedostatky návrhu neodstranil a neoznačil důkazy a skutečnosti, ve kterých spatřuje protiprávnost rozhodnutí, pak má soud právo řízení zastavit.
Povinnost navrhovatele označit důkazy a skutečnosti, ve kterých spatřuje protiprávnost rozhodnutí orgánu spolku, ovšem neznamená, že by musel tyto důkazy právně hodnotit. Právní hodnocení je plně v kompetenci soudu a nemusí být součástí návrhu.
Nicotná ustanovení
Lhůta uvedená v komentovaném ustanovení nedopadá na tzv. nicotná usnesení. Ta jsou vymezena v § 245. Obecně se jedná o ta rozhodnutí orgánu spolku, která se příčí dobrým mravům nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, nebo o rozhodnutí, která nepatří do působnosti daného orgánu spolku. U nich není lhůta k uplatnění jejich neplatnosti nijak omezena.
Judikatura
1. Vyjádření principu ochrany
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009
V usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, Nejvyšší soud vysvětil, že právo napadnout u soudu usnesení valné hromady akciové společnosti upravené v § 131 odst. 1 ObchZ ve spojení s § 183 odst. 1 ObchZ není pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého navrhovatele (byť i tento účel může v konkrétním případě plnit), nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. V tomto širším kontextu se musí pohybovat nejen soudní přezkum napadených…
