dnes je 12.7.2025

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 698

13.7.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

2.1.4.1.8.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 698

Mgr. Zuzana Červená

Ustanovení uvádí obecnou definici obvyklého vybavení rodinné domácnosti, což je soubor věcí movitých, sloužící k běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů, není rozhodné, zda patří jednotlivé věci oběma manželům nebo pouze jednomu. Problematický je přesný výklad tohoto pojmu, dosud zde jednotný názor není. Nejčastějšími výklady je vysvětlení, že se jedná o základní vybavení domácnosti sloužící k základním třem potřebám rodiny, kterými jsou a) jídlo, b) ošacení a c) odpočinek, resp. spánek. Tedy potřeba jídla – lednička, konvice na vaření, sporák, základní nádobí, židle, stůl; potřeba ošacení – skříně, pračka, žehlička; potřeba odpočinku – postele, ložní prádlo. Jedná se o základní vybavení, nikoliv nadstandardně drahé, jedná se také o vybavení potřebné v jednom kuse (k uspokojení potřeby jídla není nutné mít dvě ledničky). Konkrétně se všechno posuzuje s ohledem na potřeby osob tvořících rodinnou domácnost, zejména nezletilých dětí. Názory soudu se však různí, vycházejí z konkrétních situací, zejména co se týče například potřeby televizoru nebo počítače.

Toto ustanovení představuje pojetí, které je standardním řešením v cizích právních řádech.

Zcela převratnou novinku zákon uvádí v přechodných ustanoveních, konkrétně v § 3038 NOZ, a sice že věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku součástí společného jmění manželů.

Zákon stanoví tedy nově dvě definice, které budou zřejmě v budoucnu hrozit možností záměny, a to "obvyklé vybavení rodinné domácnosti“ podle § 698 NOZ a "základní vybavení rodinné domácnosti“ zmíněné v § 1667 NOZ. Ustanovení § 1667 NOZ o základním vybavení rodinné domácnosti hovoří v kontextu dědictví, kde pozůstalý manžel nabývá vlastnické právo k movitým věcem, které tvoří základní vybavení rodinné domácnosti, i když není dědicem. Z logiky věci vyplývá, že pojem základní vybavení rodinné domácnosti je pojem užší a zahrnuje menší okruh movitých věcí.

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti je tedy novým pojmem, který má i nový obsah. Důraz je totiž více kladen na funkci jednotlivých movitých věcí než na právní důvod toho, že je jeden z manželů vlastní či drží. Institut obvyklého vybavení rodinné domácnosti je teoreticky platný pro každé manželství, avšak může fakticky sestávat pouze z jedné věci nebo může zůstat nenaplněn, což však nebývá obvyklé.

Zajímavé je v tomto smyslu posouzení Nejvyššího soudu ČR, zda lze televizor považovat za obvyklé vybavení domácnosti.

Judikát


Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 180/2003 ze dne 26. února 2004

Je součástí konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu názor, že to, které věci jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí, má-li jít o věci tvořící "obvyklé vybavení domácnosti“ ve smyslu § 322 odst. 2 písm. a) OSŘ, je nutné posuzovat z hlediska uvozujícího ustanovení § 322 odst. 1 o.s.ř. a tam vtěleného hlediska jejich "nezbytné potřeby“ při uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny; proto výkonem rozhodnutí nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování těch životních potřeb, které lze hodnotit jako

Nahrávám...
Nahrávám...