Nález 61/2009 SbNU, sv.52, K výkladu § 56a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků o použití mimořádných opravných prostředků v daňovém, resp. celním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 61
III. ÚS 77/05
K výkladu § 56a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků o použití mimořádných opravných prostředků v daňovém, resp. celním řízení
Zásada minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci se jeví případnou v situaci, kdy ve věci ústavní stížnosti dospěje během řízení před Ústavním soudem orgán, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, předepsaným postupem ke změně právního názoru, přičemž vzhledem k pravidlům řízení před ním a s ohledem na jeho další rozhodovací činnost se jedná o judikaturu ustálenou a Ústavní soud se může s jejími závěry jako s ústavně konformními plně ztotožnit.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 19. března 2009 sp. zn. III. ÚS 77/05 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Z. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11.listopadu 2004 č. j. 5 A 161/2002-80, rozhodnutí Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel ze dne 1. října 2002 č. j. 34277/11-02 a proti rozhodnutím Celního ředitelství Brno ze dne 15. července 2002 č. j. 4394/02-0101-01/01 až 4394/02-0101-01/03, jimiž byl zamítnut návrh na povolení obnovy celního řízení, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel a Celního ředitelství Brno jako vedlejších účastníků řízení.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. listopadu 2004 č.j. 5 A 161/2002-80, rozhodnutí Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel ze dne 1. října 2002 č. j. 34277/11-02 a rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 15. července 2002 č. j. 4394/02-0101-01/01 až 4394/02-0101-01/03 se ruší.
Odůvodnění
I.
Vylíčení skutkového stavu
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Z ústavní stížnosti, spisu správního soudu a vyjádření účastníků řízení Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dovážel jako řidič cisterny dne 23. listopadu 1994 ze Slovenska do České republiky zboží - ropné produkty. Ve vztahu k celním orgánům vystupoval stěžovatel jako deklarant, neboť předložil příslušnému celnímu úřadu tranzitní celní prohlášení, kterým navrhl propuštění dováženého zboží do režimu tranzitu. Podle tehdy platných právních předpisů byl stěžovatel jako deklarant celnímu úřadu odpovědný za splnění povinností vyplývajících z režimu tranzitu, zejména byl povinen zajistit, aby zboží bylo za podmínek stanovených celním úřadem odeslání dopraveno ve stanovené době v nezměněném stavu, s neporušenou celní uzávěrou a s příslušnými doklady celnímu úřadu určení. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost stěžovatel jako deklarant nesplnil a zboží celnímu úřadu určení nepředložil, vydal Celní úřad Břeclav-dálnice (dále jen „celní úřad“) dne 16. října 1995 platební výměry č. j. 29-1578/CD/95 až 29-1580/CD/95, kterými vyměřil stěžovateli celní dluh v celkové výši 841 543 Kč. Odvolání stěžovatele odvolací úřad (Oblastní celní úřad Břeclav) rozhodnutím ze dne 16. listopadu 1995 č.j.…
