Osobní bankrot dlužníka

5.3.6.5 Osobní bankrot dlužníka

Ing. Růžena Klímová

V insolvenčním zákoně jsou sledovány dva základní cíle:

1. definice situací, za kterých se dlužník ocitá v úpadku,
2. stanovení způsobů řešení úpadku.

Zákon v případě úpadku dlužníka však nepracuje pouze s kategorií „platební neschopnost”, nýbrž pod pojem insolvence zahrnuje též předlužení.

Platební neschopnost dlužníka je charakterizována tak, že dlužník má:

1. více věřitelů (tedy více než 2),
2. peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti,
3. své peněžité závazky není schopen plnit.

První dvě podmínky jsou snadno zjistitelné. S třetí podmínkou spojuje insolvenční zákon čtyři skutečnosti, z nichž musí být splněna alespoň jedna. 

Dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, když:

• zastavil platby podstatné části svých peněžních závazků, nebo

• je dlužník po lhůtě splatnosti s nejméně dvěma peněžitými závazky nejméně u dvou různých věřitelů po dobu delší než tři měsíce, nebo

• není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Tato skutečnost signalizuje, že majetek dlužníka nepostačuje k uspokojení alespoň jedné splatné pohledávky po lhůtě splatnosti, nebo

• nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, které mu uložil insolvenční soud. Jde o seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením dlužníků dlužníka. Dále se jedná o seznam, kde se uvádějí závazky dlužníka s uvedením jeho věřitelů a další náležitosti uvedené v § 104 odst. 2 IZ.

O předlužení jakožto druhé formy úpadku jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Tato forma úpadku se neřeší cestou oddlužení, protože se týká právnických osob nebo fyzických osob, které podnikají.

Od roku 2014 je přípustné oddlužení také u fyzické osoby, která podniká, pokud dluhy nepocházejí z podnikání. Dluh z podnikání však nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Zákon řeší i situaci, kdy úpadek může reálně hrozit. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Etapy insolvenčního řízení

Aby mohla být poskytnuta dostatečná ochrana dlužníkům a současně vytvořena možnost co možná nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů, zákon člení samotné insolvenční řízení na dvě etapy. S každou z etap jsou spojeny zákonem předvídané účinky. První etapou je doba od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, druhou etapou je doba od úpadku do skončení insolvenčního řízení.

Ustanovení § 390 IZ upravuje dvě možnosti podání návrhu na povolení oddlužení:

• První možností je situace, kdy sám dlužník na sebe podává insolvenční návrh v souladu s § 97 a násl. IZ a jako způsob řešení úpadku zvolí v souladu s § 389 IZ oddlužení.

• Druhou možností je situace, kdy na dlužníka podá insolvenční návrh jeho věřitel. V tomto případě má dlužník právo do 30 dnů ode dne, kdy mu byl insolvenční návrh doručen, navrhnout způsob řešení svého úpadku formou oddlužení.

Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh a zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh musí být:

• v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo

• v elektronické podobě opatřen jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky.

Náležitosti návrhu na oddlužení jsou uvedeny v § 391 a násl. IZ. Dalším právním předpisem, který upravuje obsah návrhu na oddlužení, je vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, ve znění pozdějších předpisů. Je-li podán návrh na oddlužení na nedostatečné úrovni, tzn. že neobsahuje povinné přílohy nebo některé údaje jsou chybné, vyzve usnesením insolvenční soud dlužníka, aby svůj návrh doplnil, nejpozději však do 7 dnů. Pokud není návrh ve stanovené lhůtě doplněn nebo nejsou doplněny chybějící přílohy, insolvenční soud takový návrh na oddlužení zamítne. Dlužník sám může vzít svůj návrh na oddlužení zpět, dokud soud ještě nerozhodl o schválení oddlužení.

Pokud dojde k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nebo dlužník vezme svůj návrh zpět, soud rozhodne o způsobu řešení úpadku podle ustanovení § 396 IZ konkurzem.

Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumává v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníkovi, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Oddlužení je možno plnit dvojím způsobem: buď zpeněžením majetkové podstaty dlužníka (prodejem dlužníkova majetku), nebo splátkovým kalendářem. Volba způsobu oddlužení je ponechána na vůli věřitelů, kteří o něm mohou hlasovat, a to na schůzi věřitelů, popřípadě i mimo schůzi. S ohledem na skutečnost, že insolvenční soud musí v rozhodnutí o úpadku mimo jiné též určit místo a termín schůze věřitelů a přezkumného jednání, mají věřitelé možnost na této schůzi rozhodnout o způsobu oddlužení. Účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

Prodej dlužníkova majetku

Zpeněžování majetkové podstaty (prodej dlužníkova majetku) provádí insolvenční správce. I v tomto případě oddlužení platí, že nezajištění věřitelé získávají při oddlužení nejméně 30 % svých pohledávek za dlužníkem, pokud sami nesouhlasí s nižším uspokojením. Zajištění věřitelé jsou uspokojováni z předmětu zajištění až do výše celé pohledávky za dlužníkem. Konečným následkem oddlužení je usnesení, jímž dle § 414 odst. 1 IZ soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Toto osvobození se vztahuje i na pohledávky věřitelů, k jejichž pohledávkám se v průběhu insolvenčního řízení nepřihlíželo, a pohledávky věřitelů, kteří své pohledávky nepřihlásili.

Splátkový kalendář

V praxi však až na výjimky dochází k oddlužení plněním splátkového kalendáře. Důvody jsou dvojího druhu. V převážné většině dlužníci, pokud vlastní nemovitosti, jsou tyto nemovitosti zatíženy zástavním právem ve prospěch zajištěných věřitelů. Dále pak, pokud si dlužník řádně plní své povinnosti, obdrží nezajištění věřitelé v konečném důsledku mnohem vyšší částku, než kdyby se uspokojovali prodejem dlužníkova majetku. Insolvenční zákon stanoví lhůtu pěti let, po kterou je dlužník povinen provádět pravidelné úhrady ze svých příjmů, a to v takovém rozsahu, jako by byla na jeho příjmy prováděna exekuce přednostního charakteru.

I v tomto případě musí být uspokojeno nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. V případě, že by pohledávky věřitelů byly tak vysoké, že by dlužník nebyl schopen uhradit ani 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, je dána možnost uzavřít dohodu mezi dlužníkem a věřiteli, v níž budou věřitelé souhlasit s nižším uspokojením svých pohledávek. Nebude-li možné dohodu uzavřít, insolvenční soud zamítne návrh na oddlužení. Existuje však i situace opačná v případě, kdy díky vysokým příjmům dlužníka by došlo k výrazně vyššímu plnění než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. V takovém případě má dlužník právo požádat přímo v návrhu na povolení oddlužení o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jinou výši měsíčních splátek může stanovit insolvenční soud za podmínky, že nezajištění věřitelé obdrží nejméně 50 % ze svých pohledávek, anebo stejnou nebo vyšší hodnotu plnění než tu, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Soud však není tímto dlužníkovým návrhem jakkoliv vázán. V usnesení o schválení oddlužení se jednotliví věřitelé dozvědí, jakou část ze svých pohledávek obdrží.

Insolvenční zákon ukládá dlužníku po dobu trvání oddlužení řadu povinností. Dlužník je povinen:

1. vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,
2. hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře,
3. bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,
4. vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání,
5. nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání…