8.683
Úhrada stravování na pracovní cestě
Jaroslava Pfeilerová
Zaměstnanci na pracovních cestách často musejí jít na pracovní večeři s obchodními partnery. Večeře (nebo oběd) je uhrazena firemní platební kartou. Jak tuto situaci daňově zoptimalizovat? Pokud při vyúčtování pracovní cesty uvedeme takové jídlo, jako hrazené zaměstnavatelem, musíme zaměstnanci stravné krátit. Z pohledu zaměstnance je to v pořádku, jídlo (oběd, nebo večeře) mu bylo uhrazeno, nárok na výši stravného se mu krátí.
Jak je to však z pohledu zaměstnavatele? Stravné zaměstnanců, které je daňovým nákladem, se krátí, ale co s náklady na uhrazené stravování? Jedná se o nedaňové náklady?
Nebo lze část, která byla určena na stravování zaměstnanců na pracovní cestě zaúčtovat do daňových nákladů? V pracovních smlouvách ani vnitřním předpise nemáme upraven nárok zaměstnanců na úhradu stravování na pracovních cestách.
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), ve znění pozdějších předpisů
- - § 163 odst. 2 – Snížení stravného
- - § 176 odst. 3 – Snížení stravného
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), ve znění pozdějších předpisů
- - § 6 odst. 7 písm. a) – Co se nepovažuje za příjmy ze závislé činnosti
- - § 24 odst. 2 písm. zh) – Daňově uznatelné náklady (výdaje)
Odpověď
Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům, které vyšle na pracovní cestu, cestovní náhrady stanovené zákoníkem práce. Zajistit a uhradit zaměstnancům stravování však zaměstnavatelům žádný právní předpis nenařizuje. V praxi však zaměstnavatelé zaměstnancům v průběhu pracovních cest stravování v různé podobě zajišťují (např. formou v dotazu zmíněné večeře).
Zaměstnavatel je tedy povinen poskytovat zaměstnancům při pracovní cestě stravné (v peněžní podobě) ve výši stanovené zákoníkem práce. V případě, že zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně zajistí při pracovní cestě hlavní denní jídlo (dobrovolné nepeněžní plnění např. večeři), bude stravné snižovat (§ 163 odst. 2 a § 176 odst. 3 ZP) za každé bezplatné jídlo o:
-
70 % stravného, pokud pracovní cesta trvá 5 až 12 hodin,
-
35 % stravného, pokud pracovní cesta trvá 12 až 18 hodin,
-
25 % stravného, pokud pracovní cesta trvá déle než 18 hodin.
Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci při pracovní cestě bezplatně stravování, nezbavuje jej to ve většině případů povinnosti poskytovat zaměstnanci také stravné (snížené).
Daňové posouzení stravného a stravování
Zákon o daních z příjmů v ust. § 6 odst. 7 písm. a) ZDP stanoví, že cestovní náhrady do limitu nejsou u zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a podle ust. § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP jsou poskytnuté cestovní náhrady pro zaměstnavatele daňově účinným nákladem.
Zákon o daních z příjmů tedy jasně vymezuje, jak daňově posoudit povinné plnění – cestovní náhrady (např. stravné), jaké jsou daňové dopady dobrovolného plnění zaměstnavatele v podobě zajištění různých forem stravování zaměstnanců v průběhu pracovní cesty, však daňový zákon jednoznačně neuvádí.
Tento problém je částečně řešen pokynem D-59 (dříve D-22), ve kterém je v komentáři k ust. § 24 ZDP pod bodem 15 uvedeno: " Je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na…
