Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1259

Ochrana oprávněného ze služebnosti

Podstatou služebnosti jsou práva oprávněného domáhat se stanoveného způsobu chování a na druhé straně povinnost povinného strpět toto právo, popřípadě zdržet se určitého jednání. Ochrana služebnosti přichází v úvahu jak pro vlastníka věci, tak pro oprávněného ze služebnosti. Oprávněný ze služebnosti má k dispozici občanskoprávní negatorní žalobu (§ 1042), jejímž prostřednictvím si může vynutit splnění povinností ze strany vlastníka služebné věci, tedy aby respektoval sjednaný rozsah služebnosti. Negatorní žaloba je účinná rovněž vůči třetím osobám, které by do oprávnění oprávněného ze služebnosti nepřípustným způsobem zasahovaly.

Na toho, kdo nabyl držby práva služebnosti poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na oprávněného, naproti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný nebo slabší. Kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva. Ustanovení § 1040 až § 1043 se použijí obdobně.

Příklad

Kde neprávem zadržuje movitou služebnou věc, může být oprávněným ze služebnosti žalován, aby ji vydal, pokud příslušná služebnost zakládá oprávněnému právo, aby služebnou věc držel.

Judikát

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1856/2002

Osoba oprávněná z věcného břemene, spočívajícího v právu užívání nemovitosti, je věcně legitimována k podání žaloby proti každému, kdo do jejího práva zasahuje, tedy i proti vlastníku nemovitosti, a to jak na zdržení se zásahů do tohoto práva, tak na vyklizení nemovitosti nebo její konkrétně vymezené části. V případě věcného břemene, spočívajícího v právu užívání nemovitosti…