Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Náhrada škody nebo nemajetkové újmy ve zvláštních případech pracovněprávních vztahů

17.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11.3.5 Náhrada škody nebo nemajetkové újmy ve zvláštních případech pracovněprávních vztahů

JUDr. Pavla Hloušková

Zákoník práce upravuje postup při povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu v některých zvláštních případech. Jde o situace, kdy pracovní úraz utrpí zaměstnanec, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody konané mimo pracovní poměr, dále když utrpí pracovní úraz nebo je u něho zjištěna nemoc z povolání v době, kdy má sjednán pracovní poměr na dobu určitou, nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, nebo v případech, kdy pracovní úraz utrpí poživatel starobního důchodu či invalidního důchodu nebo je u něho zjištěna nemoc z povolání.

Přestože se u výše uvedených kategorií zaměstnanců nejedná o „klasický” pracovní poměr, i na tyto zaměstnance se za splnění stanovených podmínek vztahují povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu a nemajetkovou újmu vzniklou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s tím, že nárok zaměstnance je odvozen v zásadě od délky doby zaměstnání.

Pokud zaměstnanec pracoval v několika pracovních poměrech nebo konal práci na základě dohody o pracovní činnosti, pak se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.

Určení výše náhrady škody

Sporná bývá odpověď na otázku, zda se povinnost zaměstnavatele nahradit škodu zaměstnanci provádí tak, že se průměrné výdělky dosahované ve všech těchto zaměstnáních sčítají a do takto stanoveného průměrného výdělku se náhrada za ztrátu na výdělku doplácí, nebo zda má být náhrada za ztrátu na výdělku doplácena do průměrného výdělku dosahovaného v každém jednotlivém zaměstnání. Podle současné právní úpravy nebude způsob výpočtu činit problém, neboť při použití obou dvou způsobů by nemělo dojít k rozdílnému výsledku.

Jinak by tomu však bylo za situace, kdy při zvyšování náhrady za ztrátu na výdělku (tzv. valorizaci) byly nařízeními vlády, které zvýšení upravovaly, stanoveny limity. V těchto případech by mohlo dojít k poškození zaměstnance, neboť součet průměrných výdělků dosahovaných ve všech zaměstnáních by mohl dosáhnout částky, která byla již limitována, zatímco v opačném případě by se tak nestalo. Podle našeho názoru by mělo být odškodnění zaměstnance prováděno samostatně do průměrného výdělku dosahovaného v každém jednotlivém zaměstnání. Podpoře tohoto názoru svědčí i skutečnost, že ne vždy je trvání jednotlivých pracovních poměrů shodné. Jestliže má zaměstnanec uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou a v tomto pracovním poměru utrpí pracovní úraz a další pracovní poměr má uzavřen na dobu určitou, nebo uzavře dohodu o pracovní činnosti, bude nepochybné, že náhrada za ztrátu na výdělku nebude zaměstnanci příslušet v těchto zaměstnáních shodně po celou jejich dobu. V pracovním poměru na dobu neurčitou bude příslušet za stanovených podmínek po celou dobu, v zásadě až do 65 let věku, zatímco v pracovním poměru na dobu určitou nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti vždy jen do doby, než měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jen lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že by byl postižený i nadále zaměstnán. Součtem průměrných výdělků by došlo k tomu, že by zaměstnavatel za situace, že již nebude doplácet náhradu za ztrátu na výdělku do průměrného výdělku dosahovaném v pracovním poměru na dobu určitou, neboť tento pracovní vztah skončil a nedalo by se důvodně předpokládat, že by i nadále trval, musel znovu nově stanovit průměrný výdělek, do kterého by náhradu za ztrátu na výdělku doplácel, a to pouze jako průměrný výdělek z pracovního poměru na dobu neurčitou.

Poživatel starobního nebo invalidního důchodu

Poživateli starobního nebo invalidního důchodu přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nesouvisí. Jestliže by však byl důchodce nucen skončit pracovní poměr právě v důsledku utrpěného pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, příslušela by mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, po niž by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Časové omezení věkovou hranicí 65 let platí i zde. Určení délky doby, po kterou by mohl důchodce i nadále pracovat, bude ve většině případů záviset na individuálním lékařském posouzení.

Žáci a studenti

Další kategorií, na kterou se vztahuje povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu podle pracovněprávních předpisů, jsou fyzické osoby, které sice nemají statut zaměstnance, ale na své povolání se teprve připravují. Jedná se o žáky základních škol, základních uměleckých škol, učilišť, středních odborných škol a speciálních škol, vyšších odborných škol a studenty vysokých škol. Kdo je povinen náhradu škody v těchto případech provádět, stanoví §