Nález 101/1997 SbNU, sv.8, K právu na spravedlivý proces ve správním soudnictví

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 1996 č. j.22 Ca 263/96-27 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 5. 3. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 26. 3. 1996 č. j. FŘ-760/130/1996 ve věci vyměření daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty ve výši 3807657 Kč.

Stěžovatelka považuje napadený rozsudek za nezákonný, a to zejména ve vztahu k aplikaci ustanovení § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je stanovena jedna ze základních zásad daňového řízení, podle které při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daní, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. V souladu s tímto ustanovením totiž správní orgány posoudily právní úkony provedené mezi společností R., a.s., a společností P.R.C., a.s., jako převod majetku v rámci smlouvy o prodeji podniku, který je od daně osvobozen. Na základě provedených zjištění správce daně dospěl k závěru, že P.R.C., a.s., jako prodávající nevznikla povinnost platit daň z přidané hodnoty z převáděného zboží a stěžovatelka pak nemá nárok si tuto daň odečíst, a proto jí byla stanovena nová daňová povinnost, která se následně st ala předmětem přezkumu soudem. Podle přesvědčení stěžovatelky tvrzení, že právní úkon, který zastírá právní úkon skutečný, nemusí splňovat jeho náležitosti, odporuje zásadě zákonnosti. Podle jejího názoru je to jedině smluvní vůle subjektu, který právní úkon činí, z níž musí správce daně vycházet, aby zjistil, zda někdo simuluje právní úkon jiný. Stěžovatelka v této souvislosti namítá, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, zejména pokud jde o otázku smluvní vůle kupující, platnosti právního úkonu ohledně smluvního převodu zaměstnanců, platební neschopnosti společnosti P.R.C., a.s., která vyvrcholila následným prohlášením konkurzu na majetek této společnosti. V postupu správních orgánů, jehož výsledkem je neoprávněné vyměření daňové povinnosti, tak spatřuje zásah do svého vlastnického práva. Dále namítá, že byla porušena zásada rovnosti, a to v tom smyslu, že je sice nutno chránit zájmy státu, ale současně je nezbytné dbát na zachování práv a právem chráněných zájmů osob zúčastněných na daňovém řízení. Hodnocení důkazů v daňovém řízení vyžaduje podle jejího názoru pohled v souvislostech a nelze se spokojit s jednostranným a účelovým…