Účtová skupina 53 - Daně a poplatky

8.3.2.4

Účtová skupina 53 – Daně a poplatky

Ing. Blanka Jindrová

Daňový systém v ČR je upraven soustavou daňových (hmotně právních) předpisů. Daně se z pohledu jejich věcné podstaty a způsobu ukládání daňových povinností dělí na:

• daně přímé,

• daně nepřímé.

Nepřímým daním podléhá vymezené hmotné či nehmotné plnění (zejména zboží a služby). Nepřímé daně jsou povinně zahrnuty do ceny plnění a odvádí je plátce daně. Nepřímými daněmi jsou:

• daň z přidané hodnoty,

• daně spotřební,

  • daň z minerálních olejů,

  • daň z lihu,

  • daň z piva,

  • daň z vína a meziproduktů,

  • daň z tabákových výrobků,

• tzv. daně ekologické,

  • daň ze zemního plynu a některých dalších plynů,

  • daň z pevných paliv,

  • daň z elektřiny.

Přímými daněmi jsou zdaňovány příjmy, majetek či úkony poplatníka. Daňová povinnost vzniká poplatníkovi. Daň odvádí poplatník, v některých případech plátce daně (např. příjmy ze závislé činnosti). Přímými daněmi jsou:

• daň z příjmů,

  • daň z příjmů fyzických osob,

  • daň z příjmů právnických osob,

• daň z nemovitých věcí,

• daň silniční,

• daň z hazardních her,

• dorovnávací daň.

Přímé daně, poplatky a doměrky daní se zachycují na účtech:

• 531 – Daň silniční,

• 532 – Daň z nemovitých věcí,

• 538 – Ostatní daně a poplatky

kromě daně z příjmů.

 NahoruÚčet 531 – Silniční daň

531 – Silniční daň

Na tomto účtu zachycují účetní jednotky závazky ze silniční daně, pokud jsou jejími poplatníky:

a) jako provozovatelé zdanitelného vozidla zapsáni v registru silničních vozidel, které je předmětem daně podle § 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční (ZDS), nebo

b) užívají zdanitelné vozidlo, u něhož je v registru silničních vozidel zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, nebo

c) jsou zaměstnavateli a vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla při pracovní cestě (pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla),

d) v dalších zákonem stanovených specifických případech (zejména podle § 4 ZDS).

Novela zákona o silniční dani č. 16/1993 Sb., k 1. 7. 2022 snížila výčet vozidel, které silniční dani podléhají. Zdanitelným vozidlem se rozumí pouze silniční vozidla kategorie N₂ a N₃ a jejich přípojná vozidla kategorie O₃ nebo O₄, pokud jsou registrovaná v registru silničních vozidel v ČR.

Kromě výjimek v §§ 2 a 3 ZSD je také rozhodující i největší povolená hmotnost vozidel v tunách, popř. i počet náprav. Na vozidla s hmotností menší jak 12 t se silniční daň nevztahuje.

Zdanitelným vozidlem není silniční vozidlo

a) vyřazené z provozu na základě rozhodnutí o žádosti vlastníka zdanitelného vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích,

b) s přidělenou zvláštní registrační značkou podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích,

c) kategorie N podkategorie

1. vozidlo zvláštního určení nebo

2. terénní vozidlo zvláštního určení nebo

d) kategorie O s kódem druhu karoserie DA.

Zdanitelné vozidlo, u něhož dojde ke změně poplatníka, je v daném kalendářním měsíci předmětem daně pouze u nového poplatníka.

Na účtu 531 se zachycuje náklad a v účtové skupině 34 závazek z předpisu silniční daně. Nedoplatek nebo přeplatek lze na základě žádosti poplatníka kompenzovat, neboť se jedná o daňový závazek (pohledávku) ke stejnému subjektu. Daň silniční je daňově uznatelným nákladem podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP a k její uznatelnosti stačí pouze zaúčtovaný předpis daně. Poplatník je povinen podat řádné daňové přiznání k dani silniční, pokud se v něm uvádí alespoň jedno zdanitelné vozidlo, a to nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období.

U účetních jednotek, které mají jako účetní období hospodářský rok, je nutné zaúčtovat na účet 531 při uzávěrkových operacích i odhadovaný předpis daně pro příslušné účetní období souvztažně se zápisem na účet 389 – Dohadné účty pasivní.

ZDP v § 24 odst. 2 písm. u) uvádí výjimky, kdy je jako daňový náklad uznána pouze zaplacená silniční daň. Daňově účinnou v tomto režimu podmíněném zaplacením je silniční daň:

• zaplacená jedním z manželů, který je zapsán jako provozovatel motorového vozidla v osvědčení o registraci vozidla, přičemž vozidlo je používáno pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, druhým z manželů, který jako provozovatel v osvědčení o registraci vozidla zapsán není,

• zaplacená v. o. s. za společníky veřejné obchodní společnosti či komanditní společností za komplementáře, kteří pro pracovní cesty používají vlastní vozidlo.

Daňově účinnou je i silniční daň dodatečně vyměřená – doměrek, a to jak daň dodatečně vyměřená na základě podaného dodatečného daňového přiznání, tak i dodatečně vyměřená správcem daně. O této dani je účtováno v období (a v tomto období je i daňově účinnou), kdy:

• bylo příslušné rozhodnutí správce daně o dodatečném vyměření daně oznámeno (doručeno); rozhodným je tedy den, od něhož je rozhodnutí pro příjemce účinné,

• uplynul poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání, došlo-li k dodatečnému vyměření daně na základě dodatečného daňového přiznání.

Velice často se chybuje z toho důvodu, že silniční daň je zaplacena za jiného poplatníka. Např. se jedná o případ, kdy vlastník a zároveň provozovatel silničního vozidla pronajme své vozidlo jiné osobě. Tato jiná osoba pak na základě přefakturace zaplatí pronajímateli silniční daň nebo tuto silniční daň zaplatí přímo správci daně; tato jiná osoba však není v tomto případě poplatníkem silniční daně, a proto bude u ní tato částka posuzována jako daň zaplacená za jiného poplatníka a bude daňově neuznatelná.

Na účet 531 se neúčtuje o pokutě za opožděné tvrzení daně, jejíž výše a podmínky pro její uložení jsou upraveny v § 250 DŘ. Pokuta za opožděné tvrzení daně (a tedy i za pozdní podání daňového přiznání či dodatečného daňového přiznání) je sankcí, která daňovému subjektu "vzniká ze zákona" při zpoždění delším než 5 pracovních dnů. Od předpisu pokuty nelze ustoupit s výjimkou případů, kdy její výše je menší než 1.000 Kč, v takovém případě není předepsána – § 250 odst. 3 DŘ.

Na tento účet není účtováno ani o případné pokutě podle § 247a odst. 2 DŘ, která obvykle souvisí s podáním učiněným jinak než elektronicky, je-li poplatník k tomuto elektronickému podání povinen a tuto vadu podání neodstraní.

Slevu na dani silniční je možné od 1. 1. 2022 uplatnit v daňovém přiznání pouze v případě, že poplatník během zdaňovacího období uskuteční u zdanitelného vozidla tzv. kombinovanou dopravu v rozsahu vyšším než 30 jízd.

Kombinovanou dopravou se pro účely zákona o dani silniční rozumí přeprava zboží železniční nebo vnitrozemskou vodní dopravou, pokud úsek po těchto tratích přesahuje vzdálenost 100 km vzdušnou čarou, a to v jedné přepravní jednotce například v kontejneru, výměnné nástavbě, odvalovacím kontejneru nebo v nákladním automobilu, přívěsu, návěsu s tahačem i bez tahače.

Další podmínkou je:

• že počáteční nebo konečný úsek tvoří přeprava po pozemní komunikaci mezi místem nakládky nebo vykládky zboží a nejbližší železniční stanicí vhodnou k překládce

• nebo překladištěm kombinované dopravy, nebo mezi místem nakládky nebo vykládky zboží a vnitrozemským přístavem, jestliže nepřesahuje vzdálenost 150 kilometrů vzdušnou čarou.

Je-li vzdálenost ujetá územím České republiky delší než 250 kilometrů, započítává se pro účely slevy na dani taková jízda jako dvě jízdy.

Výše slevy u zdanitelného vozidla v souvislosti s kombinovanou dopravou se stanoví následovně:

• od 31 do 60 jízd v kombinované dopravě ve zdaňovacím období činí sleva 25 % výše daně pro toto vozidlo,

• od 61 do 90 jízd v kombinované dopravě ve zdaňovacím období činí sleva 50 % výše daně pro toto vozidlo,

• od 91 do 120 jízd v kombinované dopravě ve zdaňovacím období činí sleva 75 % výše daně pro toto vozidlo,

• více než 120 jízd v kombinované dopravě ve zdaňovacím období činí sleva 90 % výše daně pro toto vozidlo.

U zdanitelného vozidla používaného výlučně k přepravě v počátečním nebo konečném úseku kombinované dopravy činí sleva na dani 100 % výše daně pro toto vozidlo – i v tomto případě musí být vozidlo uvedeno v daňovém přiznání. Pro uplatnění slevy z titulu kombinované přepravy musí provozovatel vozidla doložit záznamní povinnost, jejíž součástí jsou mimo jiné přepravní doklady.

 NahoruÚčet 532 – Daň z nemovitých věcí

532 – Daň z nemovitých věcí

Podle § 498 OZ (občanský zákoník) jsou nemovitými věcmi:

• pozemky,

• podzemní stavby se samostatným účelovým určením (např. metro nebo vinný sklep) a věcná práva k nim,

• práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (právo stavby prohlášené za nemovitou věc v § 1242 OZ a stavby ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku podle přechodného ustanovení § 3055 OZ,

• věci, které nelze přenést z místa na místo bez porušení jejich podstaty a o kterých zvláštní právní předpis stanoví, že nejsou součástí pozemku (např. komunikace).

Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

 NahoruPozemek

Pozemkem se rozumí trojrozměrná část zemského povrchu, která je ve vlastnictví určité osoby. Od pojmu pozemek je nutné odlišovat pojem parcela uvedená v katastrálním zákonu č. 256/2013 Sb., Parcela není věcí, jde o pouhý způsob evidence pozemku v katastrální mapě. Předmětem právních vztahů je proto pozemek označený číslem parcelním, a nikoli parcela jako taková.

Podzemní stavbou se samostatným účelovým určením jsou například vinné sklepy, podzemní garáže nebo stavba metra. Důležitým kritériem je samostatné účelové určení takové stavby. Nemovitou věcí proto není podzemní garáž vybudovaná pod obchodním centrem anebo bytovým domem, neboť ta je součástí jiné nemovité věci (domu/centra, respektive pozemku, na kterém tento dům/centrum stojí).

Věcná práva k pozemkům a podzemním stavbám jsou zejména právo vlastnické (vč. spoluvlastnictví a společného jmění manželů), služebnosti, reálná břemena, hypotekární zástavní právo nebo právo stavby.

Právo stavby umožňuje oprávněnému mít na povrchu nebo pod povrchem cizího pozemku stavbu. Tato stavba stojící na pozemku zatíženém právem stavby není samostatnou nemovitou věcí, ale je součástí práva stavby jako samostatné nemovité věci odlišné od pozemku § 1242 OZ. Právo stavby může být zřízeno jen jako dočasné, a to nejdéle na 99 let. Není-li ujednáno nic jiného, při zániku práva stavby uplynutím doby přestane být stavba jeho součástí a stane se součástí pozemku. Příjmy spojené se zřízením, existencí či nakládáním a zánikem práva stavby jsou předmětem daně z příjmů. Pro účely DPH se právo stavby považuje za zboží. Pokud je k pozemku zřízeno právo stavby, stává se poplatníkem daně z pozemku stavebník.

Součástí pozemku jsou i stroje a další zařízení upevněná ve stavbě – aby byl stroj ve vlastnictví osoby, která není vlastníkem pozemku, musí být zapsáno do katastru nemovitostí. Stroj nebo jiné upevněné zařízení není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není.

 NahoruVlastnické právo

Podle § 1099 OZ se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, pokud není jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. U nemovitých věcí zapsaných ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) se podle § 1105 OZ vlastnické právo převádí zápisem do tohoto seznamu.

Předmět daně a poplatník daně

Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí.

Předmětem daně ze staveb jsou na území České republiky:

• stavby, pro které byl vydán kolaudační souhlas, stavby způsobilé k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu, stavby, pro které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí,

• byty včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí,

• nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí.

Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru.

Je-li nemovitá věc (či více nemovitých věcí) umístěna v kraji, v němž má poplatník sídlo (právnická osoba) nebo místo trvalého pobytu či místo podnikání (fyzická osoba), je jeho spisový materiál uložen u územního pracoviště, pod něž toto místo sídla poplatníka (resp. místo trvalého pobytu či místo podnikání) územně spadá.

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Rozhodný je ale stav k 1. lednu příslušného zdaňovacího období a ke změnám během roku se nepřihlíží. Výhodou ovšem je, že pokud jednou podáme daňové přiznání, není nutné jej podávat každý rok znovu, pouze v případě, že došlo ke změně.

V roce 2024 došlo u daně z nemovitých věcí k řadě změn, které vedly ke zvýšení daňové povinnosti daňových subjektů za jejich nemovitý majetek. Jednou z nejvýznamnějších je nová úprava tzv. koeficientů, kterými se násobí buď sazba daně, či daňová povinnost. Tyto změny účinné od 1. 1. 2025 přinesly především nárůst daňové povinnosti.

Daňově uznatelným nákladem je až zaplacená daň z nemovitých věcí podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP, nestačí pouze její předpis. Pokud se v průběhu roku změní vlastnictví nemovitosti a daň z nemovitých věcí by za toto období uhradil až její nový vlastník, je u něho tato zaplacená daň daňově neuznatelným nákladem. Poplatníkem daně, je vždy vlastník nemovitosti k 1. lednu příslušného roku. 

Rozhodným obdobím pro uplatnění daně do daňových nákladů je až okamžik její skutečné úhrady. Doručením dodatečného vyměření – doměrek daně – bude operace zaúčtována, ale daňově uznatelná bude až v období jejího zaplacení.

Podle specifické úpravy obsažené v § 15 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí však povinnost úhrady této pokuty nevzniká vůbec, má-li poplatník povinnost podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání k dani z nemovitých věcí a podá-li je po lhůtě pro jejich podání, aniž by byl správcem daně k jejich podání vyzván.

Účetně

Daňově účinným nákladem je i daň z nemovitých věcí vyměřená jako dodatečná (doměrek daně z nemovitých věcí), na…