č. 1934/2009 Sb. NSS, Místní poplatky: poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství
č. 1934/2009 Sb. NSS
Místní poplatky: poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství
k § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecné zřízení)
k § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákonů č. 184/1991 Sb., č. 48/1994 Sb. a č. 229/2003 Sb.
Pronajme-li si nájemce pozemek, který je veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, pak jeho povinnost hradit nájemné vyplývající ze soukromoprávního nájemního vztahu nenahrazuje veřejnoprávní povinnost platit místní poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství dle § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, čj. 9 Afs 86/2008-89)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 567/2004 Sb. a č. 211/2005 Sb.
Věc: Česká republika - Ministerstvo zahraničních věcí proti Magistrátu hlavního města Prahy o vyměření místního poplatku za užívání veřejného prostranství, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce a žalovaný spolu uzavřeli nájemní smlouvu dle § 663 občanského zákoníku, na základě které vlastník, hlavní město Praha, přenechal část svého pozemku na Loretánském náměstí o výměře 7312 m2 žalobci do nájmu na dobu neurčitou od 1. 11. 2005 za účelem nekomerčního parkování vozidel nájemce a jeho návštěvníků. Úřad městské části následně vyzval žalobce ke splnění ohlašovací povinnosti k místnímu poplatku za užívaní veřejného prostranství umístěním vyhrazených parkovacích míst. Na základě těchto výzev žalobce splnil svou ohlašovací povinnost k místnímu poplatku. Platebními výměry pak Městská část Praha 1 prostřednictvím úřadu městské části, odboru dopravy a životního prostředí., vyměřila stěžovateli podle § 11 zákona o místních poplatcích a podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, místní poplatek za vyhrazení trvalého parkovacího místa.
Žalobce s uvedenými platebními výměry nesouhlasil a podal proti nim včasná odvolání, která žalovaný rozhodnutími ze dne 1. 12. 2006 jako nedůvodná zamítl.
Proti těmto rozhodnutím se žalobce bránil žalobami u Městského soudu v Praze, v nichž shodně jako v podaných odvoláních namítal, že vyměření místního poplatku za užívání veřejného prostranství je s ohledem na existenci řádného nájemního vztahu v rozporu se zákonem, neboť se jedná o zdvojenou platbu za užívání téhož. Poukazoval na skutečnost, že ačkoli jako nájemce není osobou přímo vyňatou z poplatkové povinnosti, blíží se jeho postavení z hlediska užívání předmětného pozemku postavení vlastníka, na kterého se již osvobození vztahuje.
Městský soud v Vraže žaloby svým rozsudkem ze dne 11.6. 2008 zamítl. Placení nájemného za užití části pozemku nemůže podle městského soudu žalobce osvobodit od placení místního poplatku, neboť nájemní vztah mezi vlastníkem pozemku a nájemcem je vztahem občanskoprávním, která se řídí předpisy soukromého práva, zatímco správa a vybírání místních poplatků se řídí předpisy práva veřejného.
Žalobce (stěžovatel) napadl uvedený rozsudek městského soudu kasační stížnosti. Podle jeho názoru uzavřením nájemní smlouvy došlo ze strany ze hlavního města Prahy ke zřejmému projevu vůle vyjmout předmětný pozemek z prostor označených obecně…
