č. 1983/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: plná moc; daňová kontrola
č. 1983/2010 Sb. NSS
Daňové řízení: plná moc; daňová kontrola
k § 16 odst. 1 a § 17 odst. 7 větě první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
I. Plná moc neomezená a speciální, udělená pouze ve vztahu k části daňového řízení, není plnou mocí ve smyslu § 17 odst. 7 věty první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
II. Správce daně nemusí při zahájení daňové kontroly u právnické osoby disponovat konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2009, čj. 8 Afs 46/2009-46)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 15/2003 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 433/01), č. 63/2003 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 334/02), č. 139/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 239/03), č. 113/2005 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 29/05), č. 190/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 301/05); č. 437/2005 Sb. NSS, č. 735/2006 Sb. NSS, č. 939/2006 Sb. NSS, č. 1353/2007 Sb. NSS a č. 1865/2009 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným NEW ONTARIO proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů právnických osob a o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Opavě dodatečnými platebními výměry ze dne 5. 4. 2007 doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003 a 2004 a daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2003, za zdaňovací období 1., 3. a 4. čtvrtletí roku 2004 a za zdaňovací období duben, květen a červen roku 2004. Žalovaný odvolání žalobce zamítl rozhodnutími ze dne 20. 12. 2007 a ze dne 7. 1. 2008.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Ostravě, který je spojil ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 19. 3. 2009 zamítl. Uvedl, že plná moc udělená zástupci žalobce byla ve smyslu § 10 odst. 3 daňového řádu a navazující praxe Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plnou mocí neomezenou. Z tohoto důvodu nebylo nutné doručovat rozhodnutí správce daně o stanovení lhůty k vyjádření se k výsledku uvedenému ve zprávách o daňové kontrole i žalobci.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil předmětné plné moci v daňovém řízení jako neomezené. Dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07, s tím, že v posuzované věci nebyly v rozporu s nálezem splněny podmínky řádného provedení daňové kontroly. V daném případě se jednalo o běžnou plánovanou kontrolu a správce daně neměl předem žádné konkrétní podezření, které by daňovou kontrolu ospravedlňovalo.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatel namítl porušení § 17 odst. 7 daňového řádu správcem daně.
Nejvyšší správní soud úvodem stručně připomíná právní rámec rozhodný pro posouzení této stížní námitky.
Dle § 10 odst. 3 daňového řádu ,,[d]aňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení…
