č. 2292/2011 Sb. NSS, Správní trestání: omezení plateb v hotovosti
č. 2292/2011 Sb. NSS
Správní trestání: omezení plateb v hotovosti
Omezení plateb v hotovosti: pojem „závazek“; smlouva o půjčce
k § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
I. Pojem „závazek“ obsažený v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, je třeba chápat jako závazkový právní vztah (obligaci).
II. Přenechání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi je právní skutečností zakládající závazkový právní vztah ze smlouvy o půjčce, není ovšem závazkovou povinností věřitele. Věřitel tak poskytnutím peněžních prostředků dlužníkovi žádný závazek nehradí, není proto poskytovatelem platby ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23, 2. 2011, čj. 1 Afs 91/2010-45)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02).
Věc: Vratislav M. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 4. 6. 2009 Finanční úřad v Českých Budějovicích uložil žalobci pokutu ve výši 60 000 Kč za porušení § 3 a § 4 zákona o omezení plateb v hotovosti (tj. za porušení povinnosti provést platbu převyšující 15 000 EUR bezhotovostně). Porušení citovaného ustanovení se měl žalobce dopustit tím, že dne 24. 5. 2006 předal Jaroslavu O. v hotovosti částku ve výši 1 600 000 Kč jako úhradu závazku vzniklého ze smlouvy o půjčce. Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 3. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 22. 7. 2010 zamítl. V odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem a Jaroslavem O. došlo k uzavření smlouvy o půjčce, která je závazkovým právním vztahem. Žalobce poskytnutím peněžní půjčky plnil svůj závazek; počínal si proto jako poskytovatel platby hradící svůj závazek ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o omezení plateb v hotovosti. Krajský soud tak uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, skutková zjištění mají oporu ve výsledcích dokazování a o uložené sankci bylo rozhodnuto procesně správným způsobem.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž nesouhlasil zejména s výkladem § 657 občanského zákoníku v návaznosti na případné porušení zákona o omezení plateb v hotovosti. Podle stěžovatele je smlouva o půjčce reálným kontraktem a vzniká v okamžiku, kdy je předmět půjčky odevzdán dlužníkovi. Závěr krajského soudu, že na základě ujednání mezi věřitelem a dlužníkem plní věřitel svůj závazek ze smlouvy o půjčce následným přenecháním dohodnutých věcí dlužníkovi, je zcela chybný. Je totiž zřejmé, že do reálného odevzdání půjčených věcí žádná smlouva o půjčce mezi věřitelem a dlužníkem nevznikla. Totéž potvrzuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu, v níž se pohled na vznik smlouvy o půjčce v průběhu doby nijak neměnil. Za popsané situace se tedy omezení uvedená v zákoně o omezení plateb v hotovosti na stěžovatele nevztahují, neboť ten se uvedeného správního deliktu dopustit nemohl.
Nejvyšší správní soud…
