č. 3291/2015 Sb. NSS, Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání; stanovení daně podle pomůcek
č. 3291/2015 Sb. NSS
Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání; stanovení daně podle pomůcek
k § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu
Nesouhlasí-li daňový subjekt s obsahem, resp. s důvody výzvy k předložení dodatečného daňového přiznání, a tento nesouhlas správci daně ve lhůtě stanovené ve výzvě (nejpozději však před vydáním platebního výměru správcem daně I. stupně) kvalifikovaným způsobem sdělí, není správce daně bez dalšího oprávněn doměřit daň dle pomůcek (§ 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2015, čj. 9 Afs 66/2015-36)
Prejudikatura: č. 20/2003 Sb. NSS, č. 576/2005 Sb. NSS, č. 792/2006 Sb. NSS a č. 1940/2009 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: Ing. Antonín K. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad ve Znojmě (správce daně) z vyhledávací činnosti a při daňové kontrole u jiného subjektu zjistil, že žalobce v letech 2008 až 2010 nabyl ještě další příjmy než ty, které uvedl ve svém daňovém přiznání. Jednalo se o příjmy za prodej akcií společnosti NOVOTOS, s. r. o., v celkové částce 640 000 Kč. Tyto příjmy měly být dle správce daně zdaněny, neboť se nejedná o příjmy, které jsou osvobozeny.
Správce daně žalobce prostřednictvím jeho zástupce vyzval dne 19. 9. 2011 k podání dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období roku 2008, 2009 a 2010 s upozorněním na zákonnou možnost zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek dle § 145 odst. 2 daňového řádu.
Žalobce reagoval přípisem ze dne 20. 9. 2011 označeným jako „Odmítnutí výzvy k podání daňového tvrzení k dani z příjmů fyzických osob za rok 2008“, resp. 2009 a 2010. Dále odeslal dne 12. 3. 2012 správci daně písemnost, označenou jako dodatečné daňové přiznání, kde tvrdil, že sporné příjmy jsou osvobozeny od daně.
S ohledem na to, že žalobce dle správce daně výzvám k předložení dodatečných daňových přiznání nevyhověl, vydal správce daně dne 17. 7. 2012 dodatečné platební výměry, kterými byla žalobci za tři zdaňovací období doměřena daň podle pomůcek, a to za zdaňovací období roku 2008 ve výši 31 500 Kč s penále celkem 37 800 Kč, za zdaňovací období roku 2009 ve výši 43 500 Kč s penále celkem 52 200 Kč a za zdaňovací období roku 2010 daň ve výši 21 000 Kč s penále celkem 25 200 Kč.
Proti těmto rozhodnutím podal žalobce u žalovaného samostatná odvolání, která byla změněna toliko v části týkající se bankovního spojení. V ostatním zůstala rozhodnutí I. stupně beze změny.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žaloby u Krajského soudu v Brně, který po spojení věcí ke společnému projednání napadená rozhodnutí rozsudkem ze dne 19. 2. 2015, čj. 30 Af 42/2013-45, zrušil s tím, že vyhověl pouze jedné z žalobcem uplatněných námitek.
Souhlasil s žalobcem v tom smyslu, že pomůcky jsou institutem ultima ratio. Používají se v situacích, kdy je daňový subjekt zcela pasivní, nekomunikuje (nereaguje na výzvy správce daně). Žalobce však se správcem daně alespoň v určité míře komunikoval a zcela pasivní nebyl, neboť ve stanovené lhůtě zaslal správci daně podání nazvaná „Odmítnutí výzvy k podání daňového…
