2023.21.8
Dodatečné daňové přiznání podané společníkem společnosti - judikát
Ing. Jiří Šperl
VYŠLO V ČÍSLE 21/2023
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. června 2023 čj. 4 Afs 241/2022-34, publikovaného na www.nssoud.cz
V tomto případě soud posuzoval, zda stěžovatel (žalobce), podnikající v rámci společnosti (sdružení), mohl podat dodatečné daňové přiznání s uplatněním skutečných příjmů a výdajů, pokud v původním řádném daňovém přiznání uplatnil paušální výdaje. Stěžovatel argumentovat, že vzhledem k neformální změně poměru příjmů a výdajů rozdělovaných na společníky společnosti nebyl vůbec ze zákona oprávněn výdaje paušálem uplatnit.
Vymezení věci
Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob.
Žalobce v žalobě shrnul, že dne 24. 5. 2019 podal řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2018, v němž uplatnil paušální výdaje procentem z příjmů. Následně dne 24. 6. 2019 podal dodatečné daňové přiznání za stejné období, v němž uplatnil skutečné výdaje. Původně uplatněné výdaje procentem z příjmů byly uplatněny neoprávněně (v rozporu s § 12 odst. 1 ZDP), a proto se neuplatní poslední věta § 7 odst. 7 ZDP, podle které způsob uplatnění výdajů procentem z příjmů nelze zpětně změnit. Žalobce podnikal ve společnosti (sdružení), v níž nebyly výdaje rozděleny stejně jako příjmy. Účastníci této společnosti se shodli na změně Smlouvy o sdružení ze dne 31. 12. 1998, která stanovila rovné rozdělování příjmů i výdajů. Situace tak je obdobná u pěti dalších zúčastněných osob, které rovněž podaly žalobu. V situaci, kdy všichni žalobci tvrdí přesně to stejné, jsou úvahy žalovaného, že žalobce a ostatní společníci postupovali v rozporu s výše uvedenou smlouvou, nepatřičné. Společnou vůlí společníků lze smlouvu kdykoliv měnit, dokonce i konkludentně. Shodná tvrzení jsou důkazem, že ke změně Smlouvy o sdružení došlo. Krajský soud žalobu zamítl.
Posouzeni věci Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost se zamítá.
Z odůvodnění rozsudku
Daňové přiznání za rok 2018 podal stěžovatel dne 24. 5. 2019. Vykázal v něm příjmy ve výši 2 510 004 Kč a uplatnil výdaje ve výši 80 %, vzhledem k zákonnému limitu 800 000 Kč. V dodatečném daňovém přiznání za rok 2018 ze dne 24. 6. 2019 stěžovatel následně vykázal příjmy ve výši 2 675 720 Kč, uvedl, že důvody pro podání byly zjištěny dne 31. 5. 2019, vede daňovou evidenci a uplatnil skutečně vynaložené výdaje podle § 24 odst. 1 ZDP. V tabulce F (údaje o společnících společnosti) nově uvedl, že podíl příjmů a výdajů u všech společníků není stejný.
Správce daně stěžovatele vyzval k odstranění nesrovnalosti spočívající v tom, že v dodatečném daňovém přiznání stěžovatel použil pro výpočet základu daně výdaje skutečné, nikoli paušální dle § 7 odst. 7 ZDP, které byly použity pro stanovení základu daně v řádném daňovém přiznání.
Stěžovatel reagoval, že v roce 2018 došlo ke změně poměru uplatnění výdajů mezi jednotlivé členy společnosti z důvodu ukončení činnosti pana J. Š. st. V řádném daňovém přiznání byly chybně společné výdaje a příjmy ze společnosti rozděleny mezi její členy stejným poměrem jako společné příjmy.
Stěžovatel argumentuje, že nebyl oprávněn k výběru způsobu uplatnění výdajů, jeho případ spadá pod výjimku uvedenou v § 12 odst. 1 ZDP, a proto § 7 odst. 7 věta…
