Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2526

 Nahoru[Ochrana zákazníka pro případ úpadku cestovní kanceláře]

Komentované ustanovení stanoví pořadateli povinnost vydat zákazníkovi doklad o sjednaném pojištění pro případ úpadku nebo o bankovní záruce. Jedná se o dva možné způsoby, kterými je zákazník "chráněn" pro případ, že cestovní kancelář nebude své závazky dle smlouvy o zájezdu schopna splnit.

Podrobně je ochrana zákazníka pro případ úpadku cestovní kanceláře upravena v zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen "Zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu"). Právo na plnění z této záruky pro případ úpadku má zákazník dle § 6 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu v případě, že cestovní kancelář:

• - neposkytne zákazníkovi repatriaci
• - nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu za zájezd nebo uhrazenou cenu zájezdu
• - nevrátí rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého plnění

Povinnost cestovních kanceláří mít ochranu proti úpadku vyplývala z čl. 7 Směrnice č. 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy. Do českého právního řádu byla tato povinnost promítnuta formou povinného pojištění cestovních kanceláří. Později se přidala i možnost ochrany formou bankovní záruky.

Vzhledem k nepřesné transpozici směrnice zde byly v minulosti spory o to, zda jsou nároky zákazníka kryty pouze do výše sjednané pojistné částky/bankovní záruky, nebo má pojišťovna vyplácet i nad výši sjednaného pojistného rámce. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, pak byly pojišťovny povinny hradit i nad sjednanou pojistnou částku. Tuto situaci se rozhodl zákonodárce řešit přímo úpravou v zákoně, kdy do § 8 odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu byla přidána poslední věta: "Pojišťovna je povinna uspokojit nároky zákazníků vyplývající z § 6 až do výše sjednaného limitu pojistného plnění." Omezil tak maximální výši plnění pojišťovny a zároveň to znamenalo nepřesnou transpozici čl. 7 směrnice, dle kterého má být dostatečně zajištěno, že budou vráceny veškeré finanční prostředky zákazníkům v případě platební neschopnosti cestovní kanceláře.

Změnu doznal tento institut s transpozicí směrnice č. 2302/2015. Směrnice byla do českého právního řádu transponována zákonem č. 111/2018 Sb. a jako pojistku, že budou zákazníkovi vráceny skutečně veškeré vložené finanční prostředky, zřizuje sekundární pojistku ve formě garančního fondu. Plnění, které pojišťovny…