Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 3016

 Nahoru[Jiné právní předpisy o ochraně spotřebitele]

Právo na ochranu spotřebitele (§ 419) není upraveno pouze v NOZ, ale lze jej najít i v řadě dalších právních předpisů, mezi které řadíme například:

−zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,

−zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci,

−zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků,

−zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,

−zákon č. 526/1990 Sb., o cenách,

−zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,

−zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích,

−zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon).

Tyto předpisy mají částečně charakter veřejnoprávních přepisů, ale některé z nich, respektive některá pravidla z nich, stojí na pomezí práva soukromého a veřejného a některá naopak jsou ryze soukromoprávní (např. zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). "Zvláštními zákony podnikatelům uložené povinnosti nejsou zpravidla povinnostmi smluvními, ale zatěžují podnikatele bez ohledu na uzavření smluv (např. označování výrobků cenami)."¹

Původní záměr autorů občanského zákoníku byl takový, že spotřebitelské právo bude zcela vyčleněno do zvláštního předpisu mimo rámec NOZ. Nakonec bylo koncem roku 2008 rozhodnuto (a to proti názoru rekodifikační komise), že základní právní úprava spotřebitelského práva bude do NOZ přece jen začleněna. "K tomuto kroku vedly Ministerstvo spravedlnosti námitky některých sociálně demokratických politiků, vznášené proti návrhu kodifikace v té době s argumentem, že vyčlenění soukromoprávní ochrany spotřebitelů mimo občanský zákoník oslabí jejich právní komfort."²

Princip kumulace ochrany spotřebitele

"Komentované ustanovení vyjadřuje princip kumulace ochrany spotřebitele. Jednotlivé úpravy k ochraně spotřebitele se aplikují vedle sebe a nezávisle na sobě, nevyplývá-li z právní úpravy něco jiného (např. § 11 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). Jednotlivé úpravy ochrany spotřebitele, byť je zde společný účel – ochrana spotřebitele, mají účel konkrétní, poskytnout ochranu spotřebiteli ve specifické situaci."³

Ať je již pravidlo uvedené ve zvláštních předpisech povahy veřejnoprávní nebo povahy soukromoprávní, pravidla uvedená v NOZ jsou aplikovatelná spolu s pravidly uvedenými v těchto zvláštních předpisech, respektive NOZ obsahuje právní úpravu obecnou (lex generalis), která je aplikovatelná tehdy, pokud zvláštní přepisy (lex specialis) nestanoví něco jiného.

Pravidlo uvedené v komentovaném ustanovení mimo jiné též znamená, že přijetím nové úpravy spotřebitelského práva v NOZ nepřestávají platit pravidla uvedená ve zvláštních předpisech. Účinnost těchto předpisů je rekodifikací nedotčena a tyto předpisy v rovině soukromoprávní představují zvláštní právní úpravu ve vztahu ke spotřebitelskému právu obsaženému v NOZ.

Ústavněprávní ochrana spotřebitele

Kromě zvláštních právních předpisů je spotřebitel chráněn též v ústavněprávní rovině, kdy Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne 15. června 2009 (případ ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o.) dovodil, že ochranu spotřebitele jako slabší strany lze vyvodit z ústavních principů, aniž by byla výslovně upravena (citace z nálezu – viz níže).

Trestněprávní ochrana spotřebitele

K ochraně spotřebitele slouží též právní úprava uvedená v TZ, a to konkrétně v § 253 TZ (trestný čin poškozování spotřebitele) a § 248 TZ (trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže).

Judikatura

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne 15. června 2009

Režim spotřebitelských smluv (smluv na ochranu spotřebitele) byl však výslovně upraven v občanském zákoníku až novelou provedenou zákonem č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to s účinností od 1. 1. 2001. Jejím cílem bylo zajistit harmonizaci českého smluvního práva s evropským spotřebitelským právem, resp. s aquis communautaire v této oblasti (pro nyní posuzovanou skutkovou situaci jsou relevantní zejména směrnice Rady Evropských společenství 85/577/EHS ze dne 20. 12. 1985, o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, a směrnice Rady Evropských společenství 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách).

Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické,…