Nález 211/2009 SbNU, sv.54, K ústavně konformní interpretaci § 13 zákona o veřejných dražbáchK povinnosti dražebníka zajistit odhad ceny předmětu dražby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, nález č. 211

III. ÚS 384/08

K ústavně konformní interpretaci § 13 zákona o veřejných dražbách
K povinnosti dražebníka zajistit odhad ceny předmětu dražby

Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře [nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 258/03 ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155), sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)] konstatoval, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikaci právní normy. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího obsahu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). V dalším svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil přesvědčení, že „soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.“. V návaznosti na to Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy uvedeným doslovným výkladem aplikovaného ustanovení § 13 odst. 1 a § 63 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, redukujícím povinnost dražebníka pouze na „technické“ zajištění znaleckého posudku o ceně nemovitosti, odhlédly, resp. pominuly jeden z účelů zákona, jímž je také ochrana práv vlastníků dražených nemovitostí, i shora zmíněné systematické souvislosti.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 30. září 2009 sp. zn. III. ÚS 384/08 ve věci ústavní stížnosti CHMP VELKOMORAVIA, spol. s. r. o., se sídlem v Brně, Brožíkova 14, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 236/2007 ze dne 6. 11. 2007, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu, kterou se stěžovatel domáhal po žalovaných společnostech zaplacení peněžité částky jako náhrady škody, a proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1263/2008 ze dne 28. 1. 2009, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání.